33 C 242/2024-53 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 10. 9. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 13 454,24 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 30. 3. 2023 uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se žalovanou prostřednictvím webových stránek smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, že v souladu se smlouvou o úvěru byl ve prospěch žalované úvěr vyplacen, že úvěr měl být žalovanou splacen do 30. 8. 2023 spolu s úrokem ve výši 3 454,24 Kč, že žalovaná úvěr řádně nesplatila a že ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaná neuhradila nic. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 14. 10. 2023.2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. V řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovanou. Ta je sice v listině označené jako „smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, “ (která byla soudu předložena k důkazu) uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaná skutečně projevila vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listina neobsahuje její podpis ani jiný projev vůle takovou smlouvu sjednat.6. V řízení dále nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Žalobkyně k tomu uváděla zcela obecná tvrzení, nicméně konkrétně k tomu, jak bylo postupováno při zjišťování, ověřování a posuzování příjmů a výdajů právě žalované, neuvedla nic, ani k tomu nepředložila žádné důkazy. Přitom splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 30. 3. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jelikož žalobkyně k tomu nic konkrétního neuvedla a neoznačila, dospěl soud nutně k závěru, že dostupné podklady nemohly stačit k posouzení úvěruschopnosti žalované a že právní předchůdkyně žalobkyně se ověřováním příjmů a výdajů žalované buď vůbec nezabývala, nebo jen zcela formálně a povrchně. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit.7. Prokázáno naproti tomu bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 30. 3. 2023 částku 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . (zjištěno z výpisu z účtu), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovanou (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 30. 9. 2024).8. Žalovaná žalobkyni ani její právní předchůdkyni nic neuhradila (nic jiného netvrdila, ani neprokazovala).9. Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, postoupena žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2023 a tabulkové přílohy). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno současně s výzvou k úhradě ze strany právního zástupce žalobkyně (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2023, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 10. 2023 a podacího lístku).10. Z dalších provedených důkazů (předžalobní výzva na č. l. 10 spisu, jejíž zaslání žalované nebylo ničím doloženo, výpis z běžného účtu na č. l. 11 spisu, obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, na č. l. 44 až 49 spisu) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.11. Žádné další relevantní důkazy nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.12. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, z nichž žalovaná nic nesplatila, avšak neprokázala, že právě s ní její právní předchůdkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru a že by před poskytnutím úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Prokázáno bylo, že pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni.13. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně přijala částku 10 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byla proto povinna ji (po postoupení pohledávky) žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinila. Proto bylo žalobě ohledně jistiny v rozsahu částky 10 000 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni ani její právní předchůdkyni vzniknout právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek, jež by se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu převyšujícím částku 10 000 Kč proto soud žalobu zamítl.15. Pokud šlo o otázku prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení, je podle mínění soudu nutno současně přihlédnout k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.17. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalované spotřebitelský úvěr poskytnout.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru uzavřena byla, byla by absolutně neplatná podle citovaného ustanovení. Za této situace nelze podle mínění soudu žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy nejenže její právní předchůdkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované, ale navíc ani nebylo prokázáno řádné uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, oproti situaci, kdy by „jen“ nebyla zkoumána úvěruschopnost.20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vypl