38 C 16/2024 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 2.10.2023 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 22 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 27.5.2023, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 18.3.2023. Žalobkyně požadovala jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč, kterou převedla na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 18.3.2023, jednorázové sankce za prodlení s úhradou 5 splátek ve výši 500 Kč, tj. celkem 2 500 Kč, dle čl. 8 smlouvy, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 400 Kč dle čl. 3 smlouvy a zákonný úrok z prodlení. Úvěr byl splatný dne 26.5.2023, žalovaný jej však nesplatil. Žalobkyně dále uvedla, že vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu před podáním žaloby výzvou ze dne 11.9.2022. 2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil. 3. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z provedených listinných důkazů nebylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovaným. Žalobkyně předložila smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] (č.l. 12-14), ve které je žalovaný označen svými osobními údaji, avšak v místě podpisu klienta je uvedeno pouze datum 18.3.2023 a kód SMS verifikace: [číslo]. Soud tak nemá za prokázané, že smlouvu uzavřel s žalobkyní právě žalovaný a že právě žalovaný projevil vůli tuto smlouvu uzavřít, neboť z ničeho neplyne, že by tímto kódem disponoval právě a jen žalovaný. Žalobkyně dále doložila soudu kopii občanského průkazu žalovaného (č.l. 11) a potvrzení o platbě 1 Kč (č.l. 9), ani tyto listiny však nedokládají, že danou smlouvu uzavřel s žalobkyní právě žalovaný. Tyto listiny mohou poukazovat na to, že žalobkyně a žalovaný byly ve styku, neprokazují však uzavření shora uvedené smlouvy o úvěru. 5. Z potvrzení o provedené platbě (č.l. 10) a sdělení banky (č.l. 41) má však soud za prokázané, že žalobkyně zaslala částku 12 000 Kč na bankovní účet žalovaného dne 18.3.2023. 6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 11.9.2023, která byla odeslána 11.9.2023 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby na č.l. 8 a podacím lístkem na č.l. 7). Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 11.9.2023; s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 14.9.2023. 7. Po skutkové stránce soud uzavřel, že smlouva o úvěru [číslo] nebyla s žalovaným uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že smlouvu o úvěru uzavřela právě s žalovaným. Žalobkyně však prokázala, že právě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč odesláním na jeho bankovní účet. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 12 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; žalovaný tak byl povinen žalobkyni bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil (žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak). Soud proto žalobu shledal důvodnou ohledně jistiny dluhu v částce 12 000 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru s žalovaným, žalobkyni tak nemohlo vzniknout právo na zaplacení jednorázové sankce za prodlení s úhradou 5 splátek ve výši 500 Kč, tj. celkem 2 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 400 Kč. V rozsahu poplatků a sankcí dle smlouvy o úvěru v částce celkem 10 900 Kč (2 500 Kč + 8 400 Kč) tak soud žalobu zamítl. 10. Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měl žalovaný vydat bezdůvodné obohacení dne 14.9.2023. Jelikož tak neučinil, dostal se následující den, tj. dne 15.9.2023, do prodlení. 11. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně ode dne počátku prodlení žalovaného, tj. od 15.9.2023 do zaplacení. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 12 000 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu poplatků a sankcí v částce celkem 10 900 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 52 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 48 %. Oba účastníci tak byli úspěšní přibližně ve stejném poměru, soud proto rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. 13. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.