26 C 118/2025-68 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 13. 5. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím webových stránek dne 8. 1. 2024 a 9. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému dne 8. 1. 2024 a 9. 1. 2024 úvěr převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl každý měsíc nejpozději k 7. dni v měsíci splácet úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání úvěrové smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, žalobkyně tak celý úvěr zesplatnila ke dni 12. 5. 2024. Nesplacená jistina činila 20 000 Kč. Žalobkyně kapitalizovala smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru na částku 8 000 Kč. Pro případ prodlení se splácením byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný prodlení. Smluvní pokutu žalobkyně vyčíslila za období od 13. 5. 2024 do 14. 6. 2025 na 9 900 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025, avšak neúspěšně.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. RPSN sjednaného úvěru činilo 5 555,93 % (viz smlouvu o úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 8. 1. 2024 částku 9 000 Kč a dne 9. 1. 2024 částku 11 000 Kč (viz potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 1. 2024 a ze dne 9. 1. 2024), přičemž majitelem tohoto účtu byl právě žalovaný (viz smlouvu o úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 14. 6. 2025 (viz výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 14 6. 2025 a podací lístek z téhož dne). V řízení se neprokázalo, že by žalovaný na svůj dluh něčeho plnil.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem 20 000 Kč a žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně. Roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru činila 5 555,93 %. Výši nákladů úvěru považuje soud za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v lednu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,23 % ročně, obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 9,68 %. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 480 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 5 555,93 % jsou pak oproti zjištěným běžným sazbám zcela nepřiměřené.10. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 20 000 Kč, které žalobkyně vyplatila žalovanému.11. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalobkyně stanovila žalovanému ve výzvě k plnění přiměřenou lhůtu 3 dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 14. 6. 2025, má se tedy za to, že žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 17. 6. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději tedy měl žalovaný plnit 20. 6. 2025, počínaje následujícím dnem 21. 6. 2025 se žalovaný ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím z 35 940 Kč s příslušenstvím, celkově byla proto úspěšná v rozsahu přibližně 55,65 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 44,35 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně tedy činí 11,3 %.13. Výše plné náhrady nákladů řízení činí celkem 4 701 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 1 797 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 700 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba včetně jejího doplnění ze dne 15. 10. 2025;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony;d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 2 400 Kč, tedy 504 Kč.14. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalobkyni 11,3 % z částky 4 701 Kč, tedy 531,21 Kč.15. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.16. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.