26 C 154/2025-13 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 285,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 285,12 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení. V žalobě uvedla, že společnost , Anonymizováno, jakožto původní věřitel pohledávky, uzavřel dne 9. 1. 2025 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 29 285,12 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 9. 5. 2025. Žalobkyně ke dni podání žaloby požadovala (po zohlednění dílčích plateb) nároky ve výši celkem 29 285,12 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení s tím, že pro případ, že by soud neuznal nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje nárok části jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Pohledávku za žalovaným žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi původním věřitelem a žalobkyní. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, avšak neúspěšně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.5. Původní věřitel, společnost , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli dne 9. 1. 2025 úvěrovou smlouvu, na základě níž žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 29 285,12 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně a RPSN činilo 299,98 %. (viz úvěrovou smlouvu ze dne 9. 1. 2025) Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. (viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020) Postoupení bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2025 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2025 a podací lístek z téhož dne). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 14. 6. 2025 (viz výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 a podací lístek zásilky z téhož dne). V řízení se neprokázalo, že by žalovaný na svůj dluh něčeho plnil.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 29 285,12 Kč. Smlouvou o úvěru byl sjednán úrok ve výši 146,949 % ročně. Smluvní úrok považuje soud za nepřiměřený a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 146,949 % ročně, což je spolu s celkovými náklady úvěru v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že lednu 2025, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,63 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 146,949 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 299,98 % jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nesrovnatelné, a tudíž v rozporu s dobrými mravy.10. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný na poskytnutou jistinu úvěru ničeho neuhradil. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše je rovna nesplacené jistině úvěru, tedy částce 29 285,12 Kč. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku, o úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů od data 10. 5. 2025 do zaplacení.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobkyni.12. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 2 672 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 1 172 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 400 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem;c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony.13. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.14. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř