27 C 167/2025-77 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že dne 22. 8. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou úvěrových splátek. V důsledku toho dne 7. 4. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný na splacení úvěr zaplatil 9 820 Kč.2. Žalobkyně tvrdila, že ke dni podání žaloby dluh žalovaného spočíval v nezaplacení- částky 32 554,02 Kč za nesplacenou část jistiny ve výši 27 502,62 Kč a za úrok ve výši 5 051,40 Kč,- částky 998 Kč za smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru,- částky 400 Kč za náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením,- částky 13 935,68 Kč za smluvní pokuty podle bodu 6.5 smlouvy o úvěru,- úroku za poskytnutí úvěru z částky 27 502,62 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení.3. Žalovaný přes výzvu nic dalšího nezaplatil. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 955 Kč (32 554 Kč + 998 Kč + 400 Kč), pohledávku ve výši 13 935,68 Kč, úrok ve výši 75,49 % ročně z částky 27 505,62 Kč od 9. 4. 2024 do 1. 5. 2024 ve výši 1 270,29 Kč a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 27 505,62 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 9. 4. 2024 dosáhne částky 70 704 Kč.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.5. Soud má za prokázané následující skutečnosti.6. Dne 22. 8. 2023 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Prokazují to kopie „Předsmluvního formuláře“, „Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru“ ze dne 22. 8. 2023, „Dodatku č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 22. 8. 2023, „Prohlášení klienta“ ze dne 22. 8. 2023, „Základní informace o klientovi“, „Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 23. 8. 2023, „Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ s datem zúčtování 22. 8. 2023, „Rámcová smlouva o finančních službách“ ze dne 24. 7. 2023, „Důkaz o odeslání 1,- Kč“, „Zaslaná SMS (Informace o vyplacení)“ a „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“. Uvedenými listinami byl prokázán také jejich obsah.7. Dne 7. 4. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila a dopisem z téhož dne vyzvala žalovaného k zaplacení částky 33 955 Kč. Prokazuje to kopie dopisu („Oznámení“) ze dne 7. 4. 2024.8. Dne 19. 8. 2024 zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které žalovaného vyzvala k zaplacení 33 955 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty. Prokazuje to kopie dopisu ze dne 19. 8. 2024 („Předžalobní výzva“) a kopie „Podacího archu“ s datem 19. 8. 2024.9. Z „Karty klienta“ má soud za zjištěné, že žalovaný na splacení úvěru uhradil celkem 9 820 Kč. Žalovaný netvrdil, natož aby neprokazoval, že uhradil více. Soud proto vycházel z částky 9 820 Kč.10. Soud nemá za prokázáno žalobčino tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, protože žalobkyně přes výzvu soudu v usnesení ze dne 16. 7. 2025 č. j. 27 C 167/2025-44 k prokázání této skutečnosti nepředložila žádný relevantní důkaz.11. Žalobkyně své tvrzení prokazovala listinou „Hodnocení klienta“ ze dne 22. 8. 2023, „Výpisem z NRKI“ s datem dotazu 22. 8. 2023, „Výpisem z registru SOLUS“ s datem importu 22. 8. 2023, „ústřižkem pro příjemce“ o vyplacení invalidního důchodu za období 24. 6. 2023 až 23. 7. 2023, potvrzením , právnická osoba, (ČSSZ) ze dne 24. 7. 2023 ohledně výše invalidního důchodu žalovaného a kopií občanského průkazu žalovaného.12. „Hodnocení klienta“ ze dne 22. 8. 2023 je listina, kterou vyhotovila sama žalobkyně. Není podepsána žalovaným; „jedinečný kód“, což je řada číslic, není podpisem žalovaného. Údaje o žalovaném, zejména o výdajích, nejsou ničím podloženy. Navíc je otázkou, nakolik se žalobkyně touto listinou řídila, protože nejsou vyplněny části, ve kterých měl zaměstnanec žalobkyně doporučit, nebo nedoporučit, a „Analýza schopnosti splácet“, kterou měla vyplnit „Centrála“.13. „Výpis z NRKI“ ze dne 22. 8. 2023 obsahuje údaje o žalovaném, dále „Finanční instituce s žádostí“ v počtu 2, což znamená počet bank a finančních institucí, u kterých žalovaný žádal o úvěr podle historie v dotazu z tohoto registru, „Expozice“ v částce 5 804 Kč, což znamená součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele nebo spolužadatele, „Limit“ v částce 0 Kč a „Dluh po splatnosti“ v částce 0 Kč. Ve výpisu však absentuje konečné skóre.14. „Výpis z registru SOLUS“ ze dne 22. 8. 2023 obsahuje pouze jméno, příjmení a adresu žalovaného, jinak nic.15. Soud předložené výpisy nepovažuje bez dalšího z hlediska řádného ověřování úvěruschopnosti za dostatečné.16. „Ústřižek pro příjemce“ a potvrzení ČSSZ prokazuje, že žalovaný pobíral invalidní důchod ve výši 19 077 Kč (což není mnoho). Samotný údaj o příjmech k řádnému posouzení úvěruschopnosti rozhodně nestačí.17. Kopie občanského průkazu o řádném ověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr nevypovídá vůbec nic.18. Žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že ověřovala, zda byl žalovaný evidován v insolvenčním rejstříku.19. Soud shrnuje, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr jen na základě potvrzení od ČSSZ ohledně invalidního důchodu žalovaného a ústřižku pro příjemce ohledně vyplacení invalidního důchodu za 1 měsíc. Žalobkyně nezjistila bližší informace o poměrech žalovaného, zejména o jeho výdajích, a ty informace, které zjistila, neověřila.20. Pokud jde o výdaje, žalobkyně vycházela z částky životního minima, což není přípustné, protože při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je nutné vycházet z jeho individuálních poměrů. Výdaje ve výši 4 860 Kč měsíčně pro osobu žijící v Praze jsou silně podhodnocené. Vždyť kdyby se počítalo 200 Kč denně na jídlo, bylo by to za měsíc 6 000 Kč. Navíc je třeba připočítat přinejmenším náklady na hygienu, oblečení a obuv, dopravu apod. Žalobkyně vycházela z výdajů na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 5 090 Kč, jež jsou na pražské poměry zjevně podhodnocené. Výdaje žalobkyně neověřila. Bez zjištění reálných výdajů a bez jejich ověření, je řádné posouzení úvěruschopnosti nemožné.21. Žalobkyně nezohlednila skutečnosti indikující rizika pro splacení úvěru, totiž adresu trvalého pobytu žalovaného na adrese úřadu, což je výslovně uvedeno v občanském průkazu, jehož kopii žalobkyně předloži k důkazu, a poměrně nízké příjmy z invalidního důchodu.22. Soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že si opatřila všechny informace, které jsou nezbytné pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud jde o výdaje žalovaného; neprokázala, že informace, které měla o poměrech žalovaného, ověřila. Otázkou je, zdali se žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr vůbec zabývala, protože v „Hodnocení klienta“ ze dne 22. 8. 2023 absentuje výsledek „Analýzy celkové schopnosti splácet“.23. Soudu je také z vlastní činnosti známo, že žalovaný má dlouhou úvěrovou historii, přičemž značné množství z poskytnutých úvěrů bylo následně předmětem řízení u zdejšího soudu (např. řízení vedená pod sp. zn. 27 C 230/2024 a sp. zn. 8 C 95/2024 aj.).24. Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného pro rozhodnutí ve věci nezjistil. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna.25. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně, aniž by řádně ověřila a posuzovala úvěruschopnost žalovaného, dne 22. 8. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému 30 000 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Úvěr byl proto ke dni 7. 4. 2024 zesplatněn. Žalovaný uhradil na splacení úvěru celkem 9 820 Kč. Žalobkyně dne 19. 8. 2024 marně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhů z úvěru.26. Po právní stránce soud věc posoudil podle „Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru“ ze dne 22. 8. 2023, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.27. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o.z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.28. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve v