29 C 113/2025-69 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 22 805 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o ubytování, a to dne 29. 2. 2024 prostřednictvím SMS komunikace s , jméno FO, , zaměstnancem žalované, na základě níž služeb žalobkyně využili zaměstnanci žalované. Úplata byla placena na měsíční bázi a ač platební morálka žalované byla nevalná od počátku, veškeré žalobkyní následně zaslané faktury žalované byly uhrazeny, vyjma dvou faktur týkajících se období května a června 2024 – faktura ze dne 3. 5. 2024, č. č. F20240082, splatná dne 17. 5. 2024, znějící na částku 22 785 Kč (dále jen „F1“), která byla uhrazena toliko části v rozsahu 22 030 Kč, a faktura ze dne 3. 6. 2024, č. F202400100, splatná dne 17. 6. 2024, znějící na částku 22 050 Kč (dále jen „F2“). Pro vyjasnění sporných vztahů měla dle žalobních tvrzení dne 25. 7. 2024 proběhnout schůzka mezi jednatelem žalobkyně a , jméno FO, , jíž byl také přítomen svědek , jméno FO, , na níž žalovaná ústy pana , jméno FO, potvrdila, že dlužnou částku uhradí. K tomu však již nikdy nedošlo. Žalovaná částka je tedy součtem nedoplatku na F1 a neuhrazené úplaty vyfakturované ve F2.2. Žalovaná žalobní nárok neuznala, a to ani z části. Nikterak nesporovala vznik předmětného smluvního vztahu, avšak uvedla, že odměna za služby již byla žalobkyni zcela uhrazena právě onou platbou ve výši 22 030 Kč. Žalovaná při jednání dne 14. 7. 2025 dále uváděla, že , jméno FO, , který měl dle žalobních tvrzení za žalovanou jednat, není zaměstnancem žalované a jeho jednání žalovanou nemůže nikterak zavazovat. Jedná se o obchodního ředitele společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, ., a vznikl-li tedy nějaký smluvní vztah, pak s touto společností, a nikoliv mezi stranami sporu. Žalovaná zopakovala při jednání dne 14. 7. 2025, že nepopírá, že v minulosti smluvní vztah o ubytování jejích zaměstnanců existoval, sporuje však oprávněnost faktur za odebrané služby, které jsou předmětem sporu. Žalobkyně neunáší břemeno tvrzení a důkazní ohledně konkrétních kontur smluvního vztahu.3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění.4. Soud vzal při závěru o skutkovém stavu věci v první řadě za své shodné tvrzení stran (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), že žalobkyní tvrzená smlouva o ubytování byla mezi stranami uzavřena. Strany se potud shodují. Žalovaná nicméně sporuje využití služeb v rozsahu, který je fakturován v F1 a F2. V tomto rozsahu žalovaná tvrdí, že není pasivně legitimovaná, kdy jednání , jméno FO, mohlo zavazovat toliko společnost , právnická osoba, , jíž je jmenovaný jednatelem.5. Dne 29. 2. 2024 jednatel žalobkyně sdělil prostřednictvím aplikace WhatsApp adresátu , jméno FO, svoji e-mailovou adresu a informace k ubytování, tj. že lze objednat dvoulůžkový pokoj na dobu určitou či neurčitou, s tím že výpovědní doba u smlouvy na dobu neurčitou je 14 dní. Cena činila 245 Kč za osobu/noc (zjištěno z komunikace WhatsApp, č. l. 39).6. F1 obsahuje údaj o odběrateli – , právnická osoba, , Jméno žalované, ., dále vyúčtování služeb za období 1. 5. 2024–1. 6. 2024, kdy byly pronajaty pokoje 319/1, 319/2, 319/3, každý obsazen jedním hostem, v jednotkovém množství 31 dní každý, jednotková cena 245 Kč. Takto byla vyúčtována částka 22 785 Kč (zjištěno z F1, č. l. 19). F2 obsahuje údaj o odběrateli – , právnická osoba, , Jméno žalované, ., dále vyúčtování služeb za období 1. 6. 2024–1. 7. 2024, kdy byly pronajaty pokoje 319/1, 319/2, 319/3, každý obsazen jedním hostem, v jednotkovém množství 30 dní každý, jednotková cena 245 Kč. Takto byla vyúčtována částka 22 050 Kč (zjištěno z F2, č. l. 18).7. Faktury za období od 5. 3. 2024–16. 4. 2024 účtované žalované byly plně uhrazeny (nesporné tvrzení účastníků). Platbou ze dne 28. 5. 2024 ve výši 39 000 Kč byly uhrazeny faktury jak vydané v dubnu 2024, tak částečně F1. Všechny uvedené faktury byly uhrazeny po splatnosti (zjištěno ze seznamu vydaných faktur, č. l. 37, částečná úhrada F1 též z inventarizace pohledávek žalobkyně z 3. 9. 2024, č. l. 20). Platbu provedl , jméno FO, , což je jednatel žalované (zjištěno z oznámení banky o provedení příkazu k úhradě, č. l. 36).8. 25. 7. 2024 se jednatel žalobkyně dotazoval , jméno FO, , kdy jej bude moci navštívit v , adresa, za účelem vyřešení dlužných faktur (zjištěno z komunikace WhatsApp, č. l. 44). Téhož dne proběhla osobní schůzka za přítomnosti jednatele žalobkyně, , jméno FO, a svědka , jméno FO, , z níž vzešla mj. dohoda o tom, že po zápočtu částečné úhrady na fakturu staršího data žalovaná uhradí plně F2 (zjištěno z e-mailu svědka , jméno FO, , č. l. 38, též z jeho svědecké výpovědi, viz níže). Dne 2. 8. jednatel žalobkyně urgoval , jméno FO, k uhrazení dlužných faktur a odkazoval na schůzku, na níž toto bylo dohodnuto. Dne 12. 8. došlo k opětovné urgenci. 16. 8. reagoval posledně jmenovaný tak, že zavolá jednateli žalobkyně zpátky. Na to reagoval jednatel žalobkyně tentýž den s dotazem, kdy si pro dlužnou částku bude moci přijít. Dne 19. 8. oznámil , jméno FO, , že bude dne hovořit s p. , jméno FO, , za , právnická osoba, „zjistí“ a odpoledne zavolá. Žalobkyně odpoledne téhož dne opětovně urgovala (zjištěno z komunikace WhatsApp, č. l. 40–44).9. Svědek , jméno FO, vypověděl, že je zaměstnancem žalobkyně na pracovní pozici správce ubytovny, a to od jara 2015. S panem , jméno FO, se potkal v souvislosti s ubytováním pro pracovníky, kteří pracovali na nově otevřeném skladu v , adresa, . Na počátku smluvního vztahu mu bylo p. , jméno FO, sděleno, že se jedná o zaměstnance firmy , právnická osoba, , následně bylo toto oznámení poupraveno, a to tak, že se mělo jednat o zaměstnance žalované. Sám p. , jméno FO, sdělil, že je manažer společnosti , právnická osoba, , posléze však upřesnil, nechť fakturace zní na žalovanou. Tato situace někdy nastává, tj. že jsou ubytováni zaměstnanci jedné společnosti, ale platí za ně společnost jiná, která jejich služby reálně využívá. Cena byla sjednána dle tehdy účinného ceníku služeb. Byly pronajaty tři pokoje. Žalovaná přijímala účetní doklady a hradila na ně jak hotovostně, tak bankovním převodem. Hotovostně bylo hrazeno někdy tak, že p. , jméno FO, pověřil někoho z ubytovaných, aby peníze na ubytovně předal. Faktury vystavoval svědek. Zněly na společnost žalované, byly zasílány přímo p. , jméno FO, a do určité doby vše probíhalo hladce. Stačilo připomenout p. , jméno FO, fakturu po splatnosti. Poté, co nastaly problémy, sešli se jednatel žalobkyně, p. , jméno FO, a svědek, aby se vyřešili nesrovnalosti ohledně faktur. Po jednání svědek zaslal krátký záznam z jednání 25. 7. 2024, aby se mohl každý z aktérů vyjádřit. Zůstala jedna dlužná faktura s tím, že p. , jméno FO, uváděl, že peníze již v minulosti poslal po jednom z ubytovaných zaměstnanců, nicméně ten peníze ztratil. Po dobu roku 2024 se ceny ubytování dle znalosti svědka nezměnily. Svědek si nevzpomněl, kdy přesně byli zaměstnanci ubytováni ani zdali bylo někdy fakturováno na společnost , právnická osoba, .10. Soud navzdory námitkám žalované výpověď svědka v předchozím odstavci sumarizovanou nemá za nevěrohodnou. Ze samotného faktu, že svědek je zaměstnancem žalobkyně nikterak nelze , právnická osoba, dovozovat jeho nevěrohodnost. Svědek byl soudem řádně poučen dle § 126 o. s. ř. zejména pak o trestních následcích křivé výpovědi. Výpověď svědka pak soud ani nepovažuje za vnitřně rozpornou. Pokud si svědek na některé skutečnosti vzpomněl lépe než na jiné (např. datum schůzky 25. 7. 2024 oproti skutečnosti, zda bylo nebo nebylo někdy fakturováno na společnost , právnická osoba, ), nelze ani z tohoto činit závěry žalovanou proponované, že svědek „má toliko naučené fráze“. Není vyloučeno, že svědku, na rozdíl od dalších skutečností spjatých se smluvním vztahem mezi účastnicemi, utkvělo datum schůzky v paměti, jelikož se jednalo o poměrně nestandardní situaci (na rozdíl od fakturace, která je běžnou a frekventovanou činností svědka v rámci plnění jeho pracovních povinností pro žalobkyni). Svědek navíc odpovídal spontánně, nesnažil se tendenčně přesvědčit soud o tom, že na společnost , právnická osoba, nikdy fakturováno nebylo. Naopak přiznal, že osoba , jméno FO, , Anonymizováno, je manažerem společnosti , právnická osoba, , přestože „nevýhodnost“ tohoto zjištění pro žalobkyni mu musela být zřejmá. Soud uzavírá, že výpověď svědka považuje za věrohodnou.11. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy, č. l. 16, a doručenky k ní, č. l. 21).12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci nic podstatného.13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.14. Podle § 436 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.15. Podle