36 C 154/2025-48 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 63 686,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 63 686,17 Kč od 8. 4. 2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, (dále jen „předchůdce“), žalované vyplatila na základě smlouvy o úvěru ze dne 5. 9. 2024, na její účet částku 48 000 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 uzavřené mezi ní a předchůdcem. Žalovaná z dlužné částky nic neuhradila, žalovaná částka tak činí nesplacenou jistinu úvěru ve výši 48 000 Kč, smluvní úrok ve výši 15 686,17 Kč.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Soud dospěl k závěru, že není prokázáno uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou. Ustanovení § 562 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.) podmiňuje zachování písemné formy u elektronických prostředků tím, že umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , ze které žalobkyně dovozuje svůj nárok, neobsahuje podpis žalované, ale pouze SMS kód, který měl být žalované zaslán. Ani z ostatních důkazů nelze dovodit, že by došlo k uzavření smlouvy. V daném případě tak absentuje jasný, vážný a srozumitelný projev vůle směřující k uzavření smlouvy a nelze spolehlivě určit, že předložená úvěrová smlouva je skutečně projevem vůle žalované, neboť neobsahuje její podpis a osobu jednajícího tak nelze spolehlivě ztotožnit.5. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalobkyně před tvrzeným uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím částky 48 000 Kč na bankovní účet žalované řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Žalobkyně vůbec nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku žalované za poslední tři měsíce, např. požadavkem na doložení výpisů z účtu žalované za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalované spotřebitelský úvěr poskytnout. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud má z předloženého přehledu bankovních transakcí za prokázané, že dne 6. 9. 2024 byla z účtu předchůdce na účet č. , č. účtu, zaslána částka 48 000 Kč. Dotazem na , právnická osoba, učiněným k návrhu žalobkyně bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je právě žalovaná. Předchůdce postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni dne 12. 12. 2024 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky včetně seznamu pohledávek). Žalovaná byla o postoupení jejího dluhu žalobkyni informován podáním ze dne 20. 5. 2025 a zároveň byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025, předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2025 a podacím lístkem z téhož dne).7. Po právní stránce soud věc posoudil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., neboť s ohledem na shora uvedenou absenci smlouvy o úvěru a rezignaci právní předchůdkyně žalobkyně na zkoumání úvěruschopnosti žalované byla částka 48 000 Kč poskytnuta žalované bez právního důvodu a představuje tak na její straně bezdůvodné obohacení, které je žalovaná ve smyslu § 2991 a násl. o. z. povinna vydat. Co do částky 48 000 Kč je žaloba důvodná.8. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu tří pracovních dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 20. 5. 2025, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 23. 5. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději tedy měla žalovaná plnit dne 28. 5. 2025. Počínaje následujícím dnem 29. 5. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 48 000 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 15 686,17 Kč a zákonného úroku z prodlení za zbývající období, tedy z částky 63 686,17 Kč od 8. 4. 2025 do 28. 5. 2025 a z částky 15 686,17 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka ve výši 63 686,17 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 48 000 Kč a nevyhověno v částce 15 686,17 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 32 313,83 Kč, což je po zaokrouhlení 51% předmětu řízení.10. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí celkem 15 515 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 185 Kč (přesněji 2 548 Kč za již zaplacený soudní poplatek a dalších 637 Kč za uložený doplatek na soudním poplatku) a dále odměnou advokáta, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 686,17 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 51 % z 15 515 Kč činí 7 912,65 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.11. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud žalobkyni uložil doplatit zdejšímu soudu soudní poplatek za podanou žalobu. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 2 548 Kč. Předmět řízení ovšem činí částku 63 686,17 Kč, což dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků odpovídá soudnímu poplatku ve výši 3 185 Kč. Rozdíl mezi zaplaceným soudním poplatkem od žalobkyně a soudním poplatkem, který měl být žalobkyni uložen (v dané věci totiž nešlo dle judikatury ESLP vydat elektronický platební rozkaz), tedy činí částku 637 Kč.12. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.