36 C 160/2025-98 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne 13. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 31 647 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 647 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, (dále jen „předchůdce“), žalované vyplatila na základě smlouvy o úvěru ze dne 15. 7. 2024, na její účet částku 25 000 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 uzavřené mezi ní a předchůdcem. Žalovaná z dlužné částky nic neuhradila, žalovaná částka tak činí nesplacenou jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč, smluvní úrok ve výši 5 822 Kč a smluvní pokuty ve výši 825 Kč.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdce a žalovaná uzavřeli dne 15. 7. 2024 smlouvu o úvěru a téhož dne Dodatek č. , hodnota, , na základě kterých předchůdce zaslal na účet žalované č. , č. účtu, částku v celkové ve výši 25 000 Kč, a to v platbách dne 15. 7. 2024 částku 24 400 Kč a téhož dne částku 600 Kč (prokázáno výpisem z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ). Majitelem a disponentem tohoto účtu je právě žalovaná (prokázáno sdělením , právnická osoba, ze dne 3. 9. 2025). Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a dále zaplatit úrok ve výši 283,34 % ročně. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 1 177 %, a žalovaná se tak zavázala uhradit částku v celkové výši 30 822 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, , Dodatkem č. , hodnota, ). Předchůdce postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni dne 12. 12. 2024 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky včetně seznamu pohledávek). Žalovaná byla o postoupení jejího dluhu žalobkyni informován dne 16. 4. 2025 a zároveň byla téhož dne právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025, předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 a podacím lístkem z téhož dne).5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení o úvěru § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má ze smlouvy za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 25 000 Kč. Dle smlouvy a dodatku měla žalovaná uhradit celkem 30 822 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem ve výši 283,34 % ročně a dalšími poplatky. RPSN bylo stanoveno ve výši 1 177 %, což soud považuje za zcela nepřiměřené a v rozpornou s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v červenci 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,02 % ročně, a je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 283,34 % ročně přesahuje běžnou úrokovou sazbu přibližně 31 násobně, roční procentní sazba nákladů 1 177 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 124 násobná.6. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí 25 000 Kč. Co do této částky je tedy žaloba důvodná.7. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o.z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu tří pracovních dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 16. 4. 2025, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 21. 4. 2025 (§ 573 o.z.). Nejpozději měla tedy žalovaná plnit 24. 4. 2025, počínaje následujícím dnem 25. 4. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka ve výši 31 647 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 25 000 Kč a nevyhověno v částce 6 647 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 18 353 Kč, což je po zaokrouhlení 58 % předmětu řízení.9. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí celkem 4 487 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 583 Kč (přesněji 1 266 Kč za již zaplacený soudní poplatek a dalších 317 Kč za uložený doplatek na soudním poplatku) a dále odměnou advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) ve výši 700 Kč za úkon dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif účinný od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. A dále náhradou hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za jeden úkon po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 58 % z 4 487 Kč činí 2 602,46 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.10. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud žalobkyni uložil doplatit zdejšímu soudu soudní poplatek za podanou žalobu. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 1 266 Kč. Předmět řízení ovšem činí částku 31 647 Kč, což dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků odpovídá soudnímu poplatku ve výši 1 583 Kč. Rozdíl mezi zaplaceným soudním poplatkem od žalobkyně a soudním poplatkem, který měl být žalobkyni uložen (v dané věci totiž nešlo dle judikatury ESLP vydat elektronický platební rozkaz), tedy činí částku 317 Kč.11. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.