36 C 76/2025-46 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 488 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „předchůdce“), žalovanému vyplatila na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 19. 7. 2023 na jeho účet částku 30 000 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., která nabyla pohledávku předchůdce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025, a žalobkyní. Žalovaný z dlužné částky ni neuhradil.2. Žalovaný k věci uvedl, že na předmětný úvěr uhradil dohromady částku 72 124,79 Kč, a to v období od 21. 8. 2023 uhradil celkem v pěti splátkách částku 21 036,17 Kč a v období od 9. 2. 2024 do 2.9. 2024 uhradil ve splátkách celkem částku ve výši 51 088, 62 Kč. Neustálé navyšování dluhu ze strany věřitelů považuje za nemorální, a proto navrhuje žalobu v plném rozsahu zamítnout.3. Žalobkyně svým podáním ze dne 18. 7. 2025 vzala žalobu ohledně částky 34 729,21 Kč s příslušenstvím zpět, neboť žalovaný před podáním žaloby k rukám původního věřitele uhradil částku ve výši 34 729,21 Kč a tyto platby nebyly započteny z důvodu administrativní chyby. Žalobkyně proto navrhla, aby soud v tomto rozsahu řízení zastavil a nadále po žalovaném požadoval pouze zaplacení částky 8 758,79 Kč s příslušenstvím.4. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.5. Podle ust. § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Souhlasu žalovaného není zapotřebí, pokud ke zpětvzetí návrhu došlo dříve, než začalo jednání. S ohledem na shora uvedené soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.6. Soud zjistil tento skutkový stav. Předchůdce a žalovaný uzavřeli dne 19. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které předchůdce zaslal na účet žalovaného částku v celkové ve výši 30 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě). Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a dále zaplatit úrok ve výši 36 % ročně a poplatek za sjednání úvěru ve výši 10 080,26 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 4 330,24% (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 7. 2023). Žalovaný na účet předchůdkyně uhradil celkem 21 036, 17 Kč, a to dne 21. 8. 2023 částku 4 659,3 Kč, dne 1. 9. 2023 částku 2 293,08 Kč, dne 7. 9. 2023 částku 2 293,08 Kč dne 8. 10. 2023 částku 5 620,01 Kč a dne 23. 10. 2023 částku 6 170, 77 Kč (prokázáno potvrzeními o provedení tuzemské úhrady – Raiffeisen Bank). Žalovaný dále uhradil na účet , Anonymizováno, , společnosti, která převzala pohledávku od předchůdce, částku v celkové výši 51 088,62 Kč, a to dne 9. 2. 2024 částku 13 000 Kč, dne 7. 3. 2024 částku 9 522,16 Kč, dne 15.4. 2024 částku 9 522,16 Kč, dne 10. 5. 2024 částku 9 522,16 Kč, dne 12. 8. 2024 částku 2 000 Kč a dne 2. 9. 2024 částku 7 522,14 Kč (prokázáno potvrzeními o provedení tuzemské úhrady – , Anonymizováno, ). Předchůdce postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4. 3. 2025). Žalovaný byl o postoupení jeho dluhu ve výši 8 758,79 Kč na žalobkyni informován dne 6. 4. 2025 a zároveň byl téhož dne právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě tohoto dluhu před podáním žaloby (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2025, předžalobní výzvou ze dne 6. 4. 2025 a podacím lístkem z téhož dne).7. Po právní stránce soud věc posoudil § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud má za prokázané, že předchůdkyně poskytla žalovanému na základě úvěrové smlouvy částku ve výši 30 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný nad rámec jistiny uhradit také úrok ve výši 36 % ročně a poplatek za sjednání úvěru ve výši 10 080,26 Kč, RPSN bylo stanoveno ve výši 4 330,24 %. Soud má za to, že výše poplatků neodpovídá sjednanému protiplnění a účelem je pouze navýšit zisk žalobkyně a že je fakticky dalším, skrytým úročením, kdy samotná úroková sazba, byť je sama o sobě vysoká, je nesrovnatelně nižší než výsledné skutečné náklady úvěru – RPSN. Výši úroků a poplatků, jež společně tvoří RPSN ve výši 4 330,24 % považuje soud v jejich souhrnu za zcela nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v červenci 2023, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,57 % ročně, a je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 36% ročně přesahuje běžnou úrokovou sazbu téměř 4 násobně, roční procentní sazba nákladů 4 330,24 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zhruba 431 násobná.8. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Žalobkyně v tomto případě nemá nárok ani na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z., neboť v řízení bylo prokázáno, že předchůdce poskytl žalovanému částku výši 30 000 Kč a žalovaný na úvěr uhradil dokonce částku ve výši 72 124,79 Kč, což vyplývá z potvrzení o provedených platbách, které doložil. Nadto sama žalobkyně potvrdila, že žalovaný předchůdci uhradil částku ve výši 34 729,21 Kč, tedy částku vyšší, než jaká mu byla vyplacena, a soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalovanému. Přiznaná náhrada nákladů činí 300 Kč a sestává z paušální náhrady za jeden úkon (vyjádření k žalobě) dle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu.10. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.