39 C 224/2025-22 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Úvěr měl být žalovanou hrazen v měsíčních splátkách 4 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalované tak vznikl dluh ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 21. 3. 2025. Žalovaná nic neuhradila.2. Žalovaná se k uplatňovanému nároku žalobkyně nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela nečinná.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení dali svým postojem najevo, že s tímto postupem souhlasí.4. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč se sjednanými úroky v měsíčních splátkách poté, co jí tuto částku žalobkyně po uzavření smlouvy poskytnula (důkaz: Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , Předsmluvní informace). Dle předsmluvních informací a úvěrové smlouvy samotné bylo sjednáno, že celková výše spotřebitelského úvěru je 20 000 Kč. Celkem měla žalovaná ale uhradit částku 68 000 Kč, úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 20 % měsíčně a RPSN bylo 791,61 % ročně. Z listiny nazvané jako „detail pohybu – bezhotovostní platba“ soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalované částku ve výši 20 000 Kč dne 22. 5. 2024. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 21. 3. 2025 (důkaz: Předžalobní výzva ze dne 21. 3. 2025).5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku celkem ve výši 68 000 Kč. Výši úroků, poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána ve výši 20 % měsíčně, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je pak 791,61 %.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v květnu roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v květnu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,86 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě 791,61 % je pak více než osmdesátinásobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalované na bankovní účet ve výši 20 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná, přičemž žalobkyně se přesně této částky po žalované domáhala. Soud tak žalobě zcela vyhověl.15. Soud se nezabýval postupem žalobkyně spočívajícím v řádném posouzení úvěruschopnosti žalované vzhledem k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy.16. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12 % ročně ode dne, kdy žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, tj. od 5. 4. 2025 (lhůta k zaplacení dlužné částky byla žalobkyní určená předžalobní upomínkou ze dne 21. 3. 2025, a to do 4. 4. 2025) do zaplacení z částky 20 000 Kč.17. Soud nemohl přiznat žalobkyni příslušenství ve formě nákladů za upomínkování ve výši 1 000 Kč, které požadovala na základě čl. , Anonymizováno, odst. , Anonymizováno, Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to vzhledem k absolutní neplatnosti této smlouvy.18. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Soud jí proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované, která úspěch neměla. Výši nákladů na právní zastoupení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 340 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna advokáta je vypočítána z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.20. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o.s.ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.).