39 C 225/2025-26 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne , datum, 2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 6. 1. 2025 do zaplacení z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, IČ: , IČO, ) a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, kterou žalobkyně není schopna doložit a na jejímž základě byla žalovanému na jeho bankovní účet převedena částka ve výši celkem 20 000 Kč, konkrétně dne , datum, 2023 částka 20 000 Kč. Žalovaný do podání žaloby na pohledávku ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, 2024. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 6. 1. 2025, když k datu odeslání předžalobní výzvy přičetla 10 dnů.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne , datum, 2023 byla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, převedena částka 20 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, 2024, včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti , právnická osoba, byla postoupena společnosti , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, 2024 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne , datum, 2024, dopisem ze dne , datum, 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.6. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 4. 2019, č. j. 0 P 197/2015-121, který nabyl právní moci dne , datum, 2022 a který byl následně změněn rozsudkem zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2022 č. j. 0 P 197/2015-210, 23 P a Nc 150/2021, 23 / a Nc 168/2021, v němž byl zamítnut návrh žalovaného na zrušení omezení svéprávnosti, bylo rozhodnuto o omezení ve svéprávnosti a ustanoven opatrovník žalovaného, a to , Anonymizováno, . Soud zjistil, že byl ve věci vypracován znalecký posudek podaný dne , datum, 2022, soudní znalkyní, , tituly před jménem, , jméno FO, , kterou bylo zjištěno, že: navrhovatel (v tomto řízení žalovaný) trpí medikamentózně injekčně kompenzovanou závažnou schizoafektivní poruchou, v době rozhodování trpěl rovněž mírnější formou patologického hráčství a dále dříve zneužíval drogy. Schizoafektivní porucha není přechodná. Ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, je dále uvedeno, že schopnost posuzovaného samostatně právně jednat je omezena. Právním jednáním mu může hrozit opět závažná újma. Právně jednat v běžných záležitostech každodenního života je nadále schopen pod dohledem veřejného opatrovníka. Navrhovatel není schopen samostatně účelně nakládat s finančními prostředky, a to rovněž z důvodu nekritičnosti svého stavu při mírnější formě patologického hráčství. Při spravování jmění mu nadále hrozí závažná újma. Navrhovatel není schopen dlouhodobě účelně spravovat své jmění. … Navrhovatel není schopen samostatně porozumět důsledkům uzavření různých smluv a není schopen samostatně rozpoznat potřebu uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb. Navrhovatel je schopen si obstarávat své záležitosti jednáním na úřadech i v souvislosti se státní sociální podporou i vyřizovat doklady a podobně pod dohledem veřejného opatrovníka. Mohl by být především finančně zneužit. Navrhovatel není schopen samostatně právně jednat v běžných pracovněprávních vztazích mimo chráněné prostředí.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku ve výši 20 000 Kč, a to bez právního důvodu ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud poukazuje na to, že v zásadě není vyloučeno bezdůvodné obohacení osoby s omezenou svéprávností (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020), přičemž právě k tomu došlo v nyní projednávané věci na straně žalovaného. Aktivní věcná legitimace žalobkyně v této věci je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 o. z.9. Soud se dále zabýval tím, zda by přiznání žalovaného nároku nebylo v rozporu s dobrými mravy. K tomu soud poukazuje zejména na nález Ústavního soudu ze dne 7.9.2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21, dle kterého „Pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Jestliže se obecný soud s touto otázkou i přes výslovnou námitku účastníka řízení nevypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí, dopustí se porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.“. Soud v této souvislosti přihlédl zejména k tomu, že žalobkyně uvedla, že probíhala jednání mezi její právní předchůdkyní a žalovaným o uzavření úvěrové smlouvy, ale tuto úvěrovou smlouvu není schopná doložit. Není tak zřejmé, jak konkrétně tato jednání měla probíhat, jak a zda měla být uzavřena úvěrová smlouva či více smluv, a tedy za jakých okolností a na základě čeho zaslala právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky na účet žalovaného. Samotné tvrzení žalobkyně s přihlédnutím k povaze duševního onemocnění žalovaného a jeho možnostem řešit finanční otázky přináší skutečně značné pochybnosti o mravnosti jednání právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že v daném případě by přiznání žalovaného nároku žalobkyni bylo v rozporu s dobrými mravy, a proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, včetně požadovaného příslušenství.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., v dané věci by nárok na náhradu nákladů řízení měl úspěšný žalovaný, jemu však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.