43 C 143/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 810 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka představuje příspěvek placený vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zák. č. 168/1999 Sb.“), a to za období do 31. 3. 2024 a zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zák. č. 30/2024 Sb.“), a to za období od 1. 4. 2024 a poplatek spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně zjistila, že vozidlo – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále pouze „vozidlo“), je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Dále, že jako vlastník, resp. provozovatel vozidla byl zapsán žalovaný a k vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti v době od 28. 10. 2023 do 11. 3. 2024, tj. 136 dní a v období od 12. 3. 2024 do 17. 6. 2024, tj. 98 dní. Žalobkyně na základě toho uplatnila nárok na příspěvek podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. a § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb. vypočtený jako součin počtu dní a denní sazby, konkrétně 136 dní krát 65 Kč (tj. celkem 8 840 Kč) a 98 dní krát 65 Kč (tj. celkem 6 370 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb. ve výši 300 Kč (x2) dle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Žalovaný ničeho nezaplatil, ač byl vyzván předžalobní upomínkou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V této věci se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný má občanství Bulharské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (Sofie, 25. 11. 1976; č. 3/1978 Sb.) neurčuje pro danou věc zvláštní jurisdikční pravidla, soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Brusel I. bis“). Pohledávka žalobkyně za žalovaným vznikla ze zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat motorové vozidlo registrované na území Česka pouze s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Jde tedy o soukromoprávní sankci za neplnění zákonné povinnosti. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má na území Česka své bydliště. Jelikož žalovaný provozoval motorové vozidlo registrované v Česku v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., řídí se poměry účastníků v této věci podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) českým právním řádem, jelikož rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, je právo země, kde škoda vznikla.4. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:6. Žalovaný je veden jako vlastník/provozovatel vozidla registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (prokázáno informace z registru silničních vozidel a zjištěné údaje o vozidle). K vozidlu nebylo v období od 28. 10. 2023 do 11. 3. 2024 a od 12. 3. 2024 do 17. 6. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti (žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak). Žalovaný byl vyzván k úhradě zákonného příspěvku ve výši 8 840 Kč a 6 370 Kč za uvedená období, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení výzev (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 2. 5. 2024 a ze dne 22. 8. 2024 vč. informací pošty o sledování zásilek). Žalobkyně vyzvala žalovaného, aby zaplatil nedoplatky příspěvků do garančního fondu za uvedená období (prokázáno upomínkou o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 1. 8. 2024 a ze dne 12. 11. 2024). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 19. 11. 2024 a ze dne 31. 1. 2025, podacím archem a informací pošty o sledování zásilek). Žalovaný ani přes opakované výzvy dluh neuhradil.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 uvedeného zákona, tedy povinnosti mít sjednáno pojištění odpovědnosti ohledně vozidla zapsaného v registru silničních vozidel. Podle § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb., provozovatel tuzemského vozidla zaplatí žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně prokázala, že žalovaného k zaplacení příspěvku vyzvala ve lhůtě dle § 47 zák. č. 30/2024 Sb. Výše příspěvku byla vypočtena v souladu se zákonem a vyhláškou č. 69/2024 Sb., na celkem 15 210 Kč. Dle § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb. dále platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, tedy v souladu s vyhláškou č. 69/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 300 Kč (x2). Jelikož žalovaný coby vlastník specifikovaného vozidla neměl ve výše uvedených období k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, přičemž z toho vyplývající příspěvek, jehož příjemcem je žalobkyně, nezaplatil, vznikl žalobkyni nárok uplatněný žalobou v plné výši. Protože žalovaný ani netvrdil, že by dluh byť částečně splnil, je žaloba podána po právu a celkovou dlužnou částku je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl vyzván k úhradě zákonných příspěvků ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené pro zaplacení příspěvku se tak žalovaný dostal do prodlení, a od tohoto dne má žalobkyně též nárok na požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob).9. Soud proto žalobu shledal důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl včetně požadovaného příslušenství.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 810 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (ve znění účinném do 31. 12. 2024, jelikož tyto úkony – příprava a převzetí zastoupení a výzva k plnění, byly provedeny před účinností novely a. t.) a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 15 810 Kč sestávající z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. (ve znění účinném od 1. 1. 2025, jelikož tento úkon – návrh ve věci samé, byl proveden po účinnosti novely a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.