9 C 142/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 7. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 26 895 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný dne , datum, uzavřel se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu byla poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč. Součástí smlouvy byl rovněž závazek žalovaného uhradit poplatek ve výši 6 750 Kč. Celková částka 21 750 Kč byla splatná dne 20. 8. 2024, avšak žalovaný svůj závazek neuhradil ani částečně. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta převodem na jeho bankovní účet. Přestože byl žalovaný k úhradě opakovaně vyzván (výzvy ze dne 17. 7. 2024, 28. 7. 2024, 16. 8. 2024 a 25. 8. 2025) na výzvu nijak nereagoval a svůj dluh neuhradil. Na základě smluvního ujednání vznikl žalobkyni rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 15 000 Kč, a to od 21. 8. 2024 do 30. 7. 2025, což činí ke dni vyhotovení návrhu částku 5 145 Kč. Kromě jistiny, poplatku a smluvní pokuty uplatňuje žalobkyně také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Celková výše uplatňovaného nároku tak činila 26 895 Kč. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč převodem na bankovní účet, přičemž lhůta splatnosti zápůjčky (spolu s poplatkem ve výši 6 750 Kč) byla dohodnuta na 20. 8. 2024; úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % a RPSN bylo 858 % (celkově se žalovaný v případě řádného splácení zavázal zaplatit žalobkyní částku 21 750 Kč). Žalovaný se zavázal uhradit dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (č.l.10).6. Z výpisu z účtu žalobkyně i žalovaného (čl. 7), jakož ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 3. 9. 2025 (čl. 25), soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 13. 6. 2024 částku ve výši 15 000 Kč.7. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 9. 4. 2025 (č.l. 9 a podací lístek na č.l. 8).8. Z ostatních provedených důkazů (zej. opakovaných výzev k úhradě) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2390 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku celkem ve výši 21 750 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 15 000 Kč tvořena poplatkem ve výši 6 750 Kč; nad rámec tohoto žalovaný má uhradit smluvní pokutu ve výši 5 145 Kč vyčíslenou ke dni 30. 7. 2025 s příslušenstvím. Výši poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sice sjednána ve výši 0,00 %, avšak RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 858 %, přičemž tato sazba nezahrnuje poplatky za upomínání, ani smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky; tyto další nároky spolu s poplatkem a náklady na vymáhání jen k datu podání žaloby dosahují cca výše poskytnuté jistiny.16. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v červnu 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla ve II. čtvrtletí 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky do 10 % ročně. Je tak zřejmé, že celkové nastavení posuzované smlouvy (celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru je nepřiměřené. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok sice byl 0,00 % ročně, avšak s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům (celkově žalovaná částka tak jednonásobně převyšuje poskytnutou jistinu), přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.17. Současně soud konstatuje, že ke stejnému závěru by dospěl i v případě, že by posuzovaná smlouva nebyla shledána rozpornou s dobrými mravy dle hledisek uvedených v bodu 16, neboť v řízení nebylo tvrzeno, že by žalobkyně před poskytnutím zápůjčky dostatečným způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (zejména co do výdajové stránky), tudíž smlouva by byla neplatná podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona. Soud přitom má za to, že k této neplatnosti je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (a to i před novelizací provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022), a to mj. s ohledem na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10. Pokud v projednávané věci žalobkyně uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, tyto dokumenty nikterak nekonkretizovala a neoznačila, přičemž recentní judikatura vyžaduje, aby zkoumání úvěruschopnosti bylo objektivně podloženo minimálně potvrzením zaměstnavatele od dlužníka, popř. výpisem z účtu za období předcházející schválení úvěru (cca v řádu 3 měsíců) a porovnání těchto údajů z veřejně dostupnými informace (statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průběrných výdajích obyvatelstva - databáze ČSÚ). Nadto je soudu z úřední činnosti soudu známo, že v době uzavření úvěrové smlouvy posuzované v tomto řízení, schopnost žalovaného splácet musela být zatížena dalšími úvěry, viz řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 7/2025 (, anonymizováno, – smlouva z 22. 2. 2024 - úvěr 80 000 Kč), nebo 26 C 231/2025 (žalobce , anonymizováno, – smlouva z 17/4/2024 – úvěr 12 000 Kč), či 39 C 48/2025 (žalobce , anonymizováno, – smlouva z 10.4.2024 – úvěr 20 000 Kč).18. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalovanému na bankovní účet ve výši 15 000 Kč bez právního d