9 C 80/2025-59 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou podanou u Okresního soudu v Chomutově dne 28. 4. 2025 (a následně usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 3. 2025 č.j. EPR 86080/2025-7 postoupenou zdejšímu soudu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 91 154,90 Kč z titulu závazků ze smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . Uvedla, že společnost , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ), jakožto původní věřitelka pohledávky, uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný vyčerpal úvěr v konečné výši 91 154,46 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 10. 12. 2024. Žalovaný ke dni podání žaloby požadoval (po zohlednění dílčích plateb) nároky ve výši 91 154,46 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení s tím, že pro případ, že by soud neuznal nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje nárok části jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby neúspěšně k úhradě dlužné částky. K žádosti soudu stran doplnění skutkových tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavření smlouvy žalobkyně (podáním ze dne 1. 8. 2025) doplnila, že žalovaný po dobu trvání úvěrové smlouvy celkem načerpal finanční prostředky ve výši 124 478,90 Kč a na úvěr po dobu jeho trvání celkem zaplatil částku 103 750,18 Kč.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že jednak nebyla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost, a jednak z jeho strany došlo k uhrazení kompletní jistiny, na kterou má žalobkyně nárok. U ústního jednání prohlásil, že tvrzení žalobkyně o tom, že na danou úvěrovou smlouvu na svůj účet načerpal finanční prostředky ve výši 124 478,90 Kč a splatil částku 103 750,18 Kč jsou pravdivá, přičemž je ochoten rozdíl těchto částek ve výši 20 728,72 Kč žalobkyní dle svých možností (ve splátkách po 5 000 Kč) uhradit (dluh v této výši výslovně uznal).3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, z něhož se žalobkyně omluvila a souhlasila s konáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti.4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Původní věřitelka, společnost , právnická osoba, (, právnická osoba, ) a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný vyčerpal (v postupných platbách na účet vedený u , právnická osoba, č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, v jednotlivých platbách (dne 3. 11. 2023 částku 2 500 Kč, dne 6. 11. 2023 částku 47 500 Kč, dne 11. 12. 2023 částku 7 200 Kč, dne 9. 1. 2024 částku 8 012 Kč, dne 18. 1. 2024 částku 603,90 Kč, dne 1. 3. 2024 částku 33 000 Kč, dne 4. 3. 2024 částku 3 400 Kč, dne 2. 4. 2024 částku 13 600 Kč, dne 4. 4. 2024 částku 4 500 Kč, dne 7. 6. 2024 částku 4 500 Kč, dne 14. 6. 2024 částku 3 603) úvěr 124 478,90 Kč a na úvěr po dobu jeho trvání celkem zaplatil (v platbách: dne 8. 12. 2023 částku 7 206,56 Kč, dne 9. 1. 2024 částku 8 005,55 Kč, dne 18. 1. 2024 částku 65 210 Kč a 0,79 Kč, dne 2. 4. 2024 částku 5 355,36 Kč, dne 7. 6. 2024 částku 8 102,80 Kč a dne 9. 8. 2024 částku 9 869,12 Kč) částku 103 750,18 Kč (nesporná tvrzení účastníků, úvěrová smlouva ze dne , datum, , výpisy z účtu společnosti , právnická osoba, , přehled plateb). Úroková sazba byla sjednána na denní úrok ve výši 0,4026 %, RPSN 299.98%. Majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byl v rozhodné době žalovaný (prokázáno sdělením potvrzení , právnická osoba, . ze dne 23. 5. 2025). Společnost , právnická osoba, (, právnická osoba, ) na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, , včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 a podacím lístkem z téhož dne) a zaslala žalovanému s dostatečným předstihem před podáním žaloby předžalobní výzvu k plnění se splatností ve lhůtě 3 dnů (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 15. 1. 2025 a podacím lístkem z téhož dne).6. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalovaný na základě úvěrové smlouvy z , datum, načerpal finanční částku 124 478,90 Kč a na předmětný úvěru zaplatil částku 103 750,13 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 20 728,72 Kč žalovaný neuhradil, avšak uznal jej co do důvodu a výše s tím, že je v jeho možnostech jej uhradit v měsíčních splátkách po 5 000 Kč.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“), dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. důvodná.12. Podle ustálené judikatury vyšších soudů je třeba k neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 o. z., nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb.). Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil „koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za „nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).13. Podle § 84 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. byla právní předchůdkyně žalobkyně (poskytovatelka úvěru) povinna ověřit úvěruschopnost žalovaného způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Z žaloby ani ze skutkových zjištění nevyplývá, že by si právní předchůdkyně žalobkyně obstarala dostatečné informace k ověření příjmů a výdajů žalovaného, zejména se nezabývala tím, jaké jsou jeho relevantní výdajové poměry, když například neověřila výpisy z účtu od žalovaného, další jeho závazky, jejich výši a příslušné měsíční splátky. Zodpovězení uvedené otázky má přitom zásadní dopad na výdajovou stránku žalovaného. Jelikož žalobkyně co do výdajové stránky netvrdila, natož prok