27 C 48/2026-67 – Obvodní soud pro Prahu 8

1. Tvrzení žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že dne 19. 8. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal ve splátkách vrátit jistinu ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 1 520 Kč a administrativní poplatek ve výši 3 588 Kč, tj. celkem 15 108 Kč. Splatnost 1. splátky si sjednali na 12. 10. 2025.2. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Žalobkyně proto zápůjčku zesplatnila ke dni 25. 1. 2026. Žalovaný v souvislosti se zápůjčkou přes výzvu nic nezaplatil. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení:- jistiny ve výši 10 000 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 954 Kč,- administrativních poplatků ve výši 1 495 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 191,75 Kč,- smluvní pokuty ve výši 1 635,23 Kč,- nákladů za poslední písemnou upomínku ve výši 1 400 Kč,- zákonného úroku z prodlení z částky 12 449 Kč od 21. 2. 2026 do zaplacení.3. Vyjádření žalovaného. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Zjištěné skutečnosti. Soud má za prokázány následující skutečnosti.5. Dne 19. 8. 2025 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o zápůjčce. Uzavření a obsah smlouvy prokazuje kopie „Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, “ ze dne 19. 8. 2025, „Splátkového kalendáře Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, “ ze dne 19. 8. 2025 a „Standardních informací o spotřebitelském úvěru“ ze dne 19. 8. 2025.6. Žalobkyně na základě Smlouvy o zápůjčce dne 19. 8. 2025 vyplatila žalovanému 10 000 Kč. Prokazuje to kopie „Výpisu z běžného účtu č. , částka, “ ze dne 19. 8. 2025, „Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, “ ze dne 19. 8. 2025.7. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na splacení zápůjčky nic nezaplatil. Žalovaný netvrdil, natož aby prokazoval, že něco v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatil. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně.8. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužných částek ze dne 22. 12. 2025 a předžalobní upomínku ze dne 29. 1. 2026, protože k prokázání těchto skutečností nepředložila soudu žádný důkaz.9. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, konkrétně insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, a že vycházela z informací od žalovaného, dále z předloženého výpisu z účtu (výdaje), z výplatních pásek a z pracovní smlouvy žalovaného.10. Pokud jde o nahlížení do databází, tak soud nemá za prokázáno, že před uzavřením smlouvy žalobkyně nahlížela do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, neboť z předložené listiny „Elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra“ tuto skutečnost nelze bez dalšího dovozovat. Listina obsahuje celou řadu informací k procesu kontraktace smlouvy o zápůjčce, není však nikým podepsána, nelze z ní ani dovozovat, že k uváděným úkonům opravdu došlo. Kopii výsledku lustrace v některé z těchto databází žalobkyně nepředložila.11. Co se týče informací od žalovaného, soud má za prokázané, že žalobkyně měla k dispozicia. „Výpisy z běžného účtu“ č. , č. účtu, a č. , č. účtu, , jejichž majitelem je žalovaný, a to za období od 1. 5. 2025 do 31. 7. 2025,b. výplatní pásku žalovaného za měsíc červenec roku 2025, neboť žalobkyně k důkazu předložila jeho kopii,c. pracovní smlouvu žalovaného na dobu neurčitou se společností , právnická osoba, ,d. kopii občanského průkazu žalovaného.12. Z těchto listin vyplývá, že příjem žalovaného činil okolo 22 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ovšem neprokázala, že zjišťovala informace o výdajích žalovaného.13. Žalobkyně neměla žádné podrobnější informace o výdajích žalovaného. Bez podrobných údajů o jednotlivých výdajích žalovaného je řádné posouzení úvěruschopnosti vyloučeno. Údaje týkající se bydlení vůbec doloženy nebyly. Žalobkyně na jednu stranu tvrdila, že vycházela z „Čestného prohlášení o příjmech a výdajích“ vyplněného žalovaným; z něho vyplývá, že minimální měsíční výdaje žalovaného činily 5 000 Kč a náklady na bydlení činily 10 000 Kč. Na stranu druhou žalobkyně tvrdila, že při výpočtu „bonity“ žalovaného přihlížela k tzv. scóringovému systému, který vyhodnotil průměrné výdaje žalovaného na částku 11 335,76 Kč měsíčně, v této částce byly mj. započteny výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně a životní minimum ve výši 4 126 Kč. Ať již žalobkyně vycházela z kteréhokoli z těchto údajů, tak je zřejmé, že tyto jsou značně podhodnocené, zvláště žije-li žalovaný v Praze. Žalobkyně navíc neprokázala, že by některý z údajů ověřila. Z výpisu z běžného účtu žalovaného je nadto zřejmé, že žalovaný za uvedené měsíce všechny došlé finanční prostředky spotřeboval, přičemž mu nezůstávala žádná rezerva.14. Za situace, že žalobkyně neměla žádné informace o individuálních výdajích žalovaného, kdy z výpisu z bankovního účtu plyne, že žalovaný neměl žádné finanční přebytky, nemůže být řeč o splnění povinnosti žalobkyně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně zjišťovala informace, které by jí umožňovaly posoudit schopnost žalovaného splatit zápůjčku.15. Soud pro úplnost uvádí, že mu je z vlastní činnosti známo, že žalovaný před poskytnutím předmětné zápůjčky, uzavřel řadu dalších smluv o zápůjčce/úvěru, přičemž některé z nich se staly předmětem soudního řízení (např. sp. zn. 25 C 143/2026 a sp. zn. 11 C 63/2026 aj.)16. Hodnocení důkazů. Věrohodnost provedených listinných důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý, kromě údajů o výdajích žalovaného.17. Závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně, aniž by řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela dne 19. 8. 2025 se žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč. Žalovaný na splacení zápůjčky nic nezaplatil.18. Právní posouzení. Po právní stránce soud věc posoudil podle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, a podle § 2390 a násl. o. z., neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o zápůjčce.19. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaná zápůjčka podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o zápůjčce byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva je neplatná.20. Smlouva o zápůjčce je neplatná, protože žalobkyně před jejím uzavřením neposoudila úvěruschopnost žalovaného.21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. V daném případě žalobkyně podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty první tohoto zákona je proto smlouva neplatná.24. Žalovaný je povinen vrátit jen poskytnutou jistinu. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Není povinen platit sjednané úhrady, zejména úrok, poplatky, smluvní pokuty atd.25. Jistina zápůjčky činila 10 000 Kč. Žalovaný na splacení zápůjčky nic nezaplatil. Žalovaný je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 10 000 Kč.26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř.27. Jelikož je smlouva neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejména právo na zaplacení požadovaných úroků, poplatků, smluvních pokut. Z těchto důvodů soud ohledně těchto plnění žalobu zamítl.28. Soud zamítl žalobu také co do požadovaného zákonného úroku z prodlen