36 C 2/2026-56 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení pohledávky ve výši 75 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 85 724,18 Kč od 5.11.2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 10 724,18 Kč od 16.7.2025 do 13.10.2025, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1000 Kč a částky 4 125 Kč.2. V návrhu uvedla, že dne 17. 6. 2025 byla mezi ní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout (a skutečně poskytla) žalované finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 75 000 Kč, přičemž žalovaná následně v jednotlivých tranších skutečně čerpala částku v plné výši tohoto rámce. Uzavření smlouvy proběhlo elektronicky prostřednictvím klientské zóny, a to způsobem splňujícím požadavky na službu vytvářející důvěru; tato skutečnost je doložena auditní doložkou elektronického podpisu. O uzavření smlouvy podle žalobkyně svědčí rovněž navazující úkony žalovaného, zejména provedení verifikační platby.3. Dále žalobkyně tvrdí, že se žalovaná zavázala splácet revolvingový úvěr alespoň ve výši minimálních měsíčních splátek, splatných vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Minimální splátka činila ke dni posledního čerpání 3 750 Kč. Žalovaná však nesplnila svou povinnost uhradit splátku splatnou dne 15. 7. 2025. Žalobkyně jí následně vyzvala k úhradě nejprve 1. upomínkou ze dne 20. 7. 2025, a po marném uplynutí dodatečné lhůty zaslala také 2. upomínku dne 5. 8. 2025. Ani na jednu z upomínek žalovaná nereagovala úhradou dlužné částky.4. Protože žalovaná neuhradila splátku ani v dodatečných lhůtách, žalobkyně přistoupila podle čl. 5.5 smlouvy k zesplatnění celé jistiny úvěru, což oznámila žalované dne 21. 10. 2025. Z důvodu prodlení žalovaná dluží nejen zesplatněnou jistinu, ale i smluvní úrok a další smluvní plnění. Žalobkyně se tak v tomto řízení domáhá zaplacení částky 75 000 Kč jako zesplatněné jistiny úvěru, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 724,18 Kč, vypočteného smluvní sazbou 57,99 % z dlužné jistiny za období od 16. 7. 2025 do 12. 10. 2025 podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále požaduje náhradu nákladů spojených s upomínkami v celkové výši 1 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné částky a náhradu nákladů soudního řízení.5. Nad rámec uvedeného žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, což dokládá přílohou smlouvy obsahující podrobný rozbor splnění této zákonné povinnosti.6. Soud doručil jak žalobu, tak předvolání na ústní jednání, které se konalo dne 26. 3. 2026, žalované do vlastních rukou, nejméně deset dnů předem, náhradním způsobem. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení nekontaktní, na ústní jednání se nedostavila. Soud žalobu věcně projednal v nepřítomnosti žalované i žalobkyně, která se z účasti na ústním jednání omluvila, a to v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Náhledem do insolvenčního rejstříku soud zjistil, že ke dni konání ústního jednání ve věci nebylo vůči žalované zahájeno insolvenční řízení ani nebylo rozhodnuto o úpadku žalované.7. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, který je zřejmý z obsahu spisu a provedeného dokazování. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 17. 6. 2025 (na č.l. 13), z dokladu o vyplacení úvěru (na č.l. 12) a z výpisu z účtu žalované za měsíc červen 2025 (na č.l. 23) plyne, že žalobkyně poskytla žalované dne 18. 6. 2025 částku 75 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit nejpozději ve lhůtě 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru a zaplatit dále úrok podle zápůjční úrokové sazby 57,99 % p.a. (ročně). Dle smlouvy činí úroková sazba 57,99 p.a. (ročně) a RPSN činí 76,18 %. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 21. 10. 2025, která je současně zesplatněním úvěru a oznámením o převzatí právního zastoupení, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky, výzva byla odeslána dne 21. 10. 2025, jak plyne z podacího lístku , právnická osoba, . Pokud se týká posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně se spolehla pouze na žalovanou sdělené informace, které navíc posoudila zcela povrchně a pouze z veřejně dostupných zdrojů bez jakéhokoliv zohlednění konkrétní výdajové stránky žalované. Žalobkyně sice uvedla, že měla k dispozici kompletní výpisy z bankovního účtu žalované za poslední 3 kalendářní měsíce, avšak tyto nejenom že soudu nepředložila, ale ani neuvedla, jaké informace z těchto výpisů vyplynuly stran příjmové a zejména výdajové stránky žalované. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti ve sporném civilním řízení řádně tvrdit rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci a tyto řádně prokázat, když ve svém návrhu ani v jeho doplnění neuvedla dostatečná tvrzení ohledně řádného posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý revolvingový úvěr a k takovému závěru nedoložila ani neoznačila relevantní důkazy. Za této procesní situace bylo na místě žalobkyni poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. stran nedostatečných tvrzení a důkazů ohledně splnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Jelikož se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili na ústní jednání ve věci, připravila se žalobkyně o beneficium tohoto poučení a v otázce řádného posouzení úvěruschopnosti žalované neunesla své břemeno tvrzení a důkazní.8. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru) a podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má ze smlouvy, z dokladu o vyplacení úvěru a z výpisu z bankovního účtu žalované za měsíc červen 2025 za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 18. 6. 2025 částku 75 000 Kč. Dle smlouvy úroková sazba činí 57,99 p.a. (ročně) a RPSN činí 76,18 %. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím částky 75 000 Kč na bankovní účet žalované řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.9. Žalobkyně v otázce řádného posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobkyně netvrdila takové skutečnosti a nepředložila ani neoznačila žádné důkazy, ze kterých by splnění této zákonné povinnost žalobkyně jednoznačně plynulo. Jak naopak plyne ze skutkových zjištění soudu (z provedeného dokazování listinami), žalobkyně neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalované spotřebitelský úvěr poskytnout. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí částku 75 000 Kč představující částku poskytnutou žalobkyní žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, na kterou nebylo žalovanou vráceno ničeho (žalovaná v řízení netvrdila, tedy ani nedokazovala úhradu jakékoliv částky na vrácení poskytnutých 75 000 Kč). Co do této částky je žaloba důvodná. Z uvedené částky pak nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalované, která mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 3 dny od právní moci rozsudku.12. Co do částky 75 000 Kč je žaloba důvodná. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. O náhradě nákladů řízení soud rozh