14 C 328/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 18. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 15. 4. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě žalované poskytovala televizní vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 31. 3. 2020, kdy závazek zanikl. Žalovaná byla povinna podle čl. 4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] do 10 dnů od ukončení závazku vrátit žalobkyni jako pronajatá technická zařízení Set-top-boxy/CA Moduly se sériovými čísly [anonymizováno] a [anonymizováno]. Převzetí uvedených zařízení od žalobkyně stvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Jelikož žalovaná uvedená zařízení nevrátila, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každé z nich. K vrácení zařízení a zaplacení smluvní pokuty byla žalovaná vyzvána žalobkyní dne 11. 5. 2020 a právním zástupce žalobkyně dne 3. 2. 2021 s dodatečnou lhůtou k plnění do dne 15. 2. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně dne 15. 4. 2019 pod svou tehdejší [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize na dobu 24 měsíců, v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala platit žalobkyni odměnu, náklady a poplatky ve výši podle ceníku. Žalované byly poskytnuty Set-top-boxy pro NET TV Arris se sériovými čísly [anonymizováno] a [anonymizováno]. Pro případ nevrácení zapůjčeného koncového zařízení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky pro službu [anonymizována dvě slova] (zjištěno ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]). Žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni technické zařízení do 10 dnů od zániku závazku (zjištěno z čl. 4 zvláštních podmínek pro službu kombinované televize [anonymizována dvě slova]). Dopisem ze dne 11. 5. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, když závazek zanikl ke dni 31. 3. 2020 (zjištěno z výzvy k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne 11. 5. 2020). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty dne 3. 2. 2021 s lhůtou k plnění do 15. 2. 2021 (zjištěno z výzvy k úhradě částky 10 000 Kč a vrácení technických zařízení ze dne 3. 2. 2021 včetně poštovního podacího archu). 5. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 10 000 Kč byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě byla žalované poskytnuta 2 přijímací zařízení, přičemž žalovaná byla povinna za tyto služby platit ujednanou cenu a v případě zániku závazku zařízení vrátit. Jelikož závazek zanikl a žalovaná v souladu se smluvním ujednáním zařízení nevrátila, vznikla jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Žalovaná netvrdila, a tím spíše neprokázala, že by předmětnou částku žalobkyni zaplatila nebo zařízení vrátila. Žalobě tedy soud v plném rozsahu vyhověl a současně žalobkyni přiznal i příslušenství pohledávky, které je tvořeno úrokem z prodlení z dlužné částky ve výši podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, které právní zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně (u zdejšího soudu například ve věci sp. zn. 14 C 403/2021, 98 C 364/2021 či 52 C 51/2021), jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.