17 C 149/2020-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že se žalovaným dne [datum] uzavřela pracovní smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovaný zaměstnancem žalobkyně a v rámci tohoto pracovního poměru vykonával pro žalobkyni práci na pozici [příjmení] asistent služeb rezidentním zákazníkům. Den nástupu do práce byl sjednán na den [datum]. V rámci svého pracovního poměru žalovaný způsobil žalobkyni škodu v celkové výši 86 850 Kč úmyslným porušením svých pracovních povinností tak, že na základě neoprávněných stížností servisních požadavků dobíjel formou kompenzace na telefonní čísla [tel. číslo], [tel. číslo], [tel. číslo] částku v celkové výši 86 850 Kč. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o uznání závazku. Na základě této dohody se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit náhradu škody nejpozději do 30 dnů ode dne podpisu dohody, tj. do [datum]. Žalovaný však na svůj dluh uhradil žalobkyni pouze částku ve výši 30 600 Kč, a to dne [datum] uhradil částku 6 000 Kč, dne [datum] uhradil částku 6 000 Kč, dne [datum] uhradil částku ve výši 600 Kč, dne [datum] uhradil částku ve výši 6 000 Kč, dne [datum] uhradil částku ve výši 6 000 Kč a dne [datum] uhradil částku ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně se proto zaplacení dlužné částky 56 250 Kč, jakož i příslušných úroků z prodlení, domáhala podanou žalobou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“). 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřela pracovní smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalovaný zavázal pro žalobkyni pracovat na dobu určitou do [datum], a to na pozici asistent služeb zákazníkům. Dnem nástupu do práce byl sjednán den [datum] (pracovní smlouva [číslo] ze dne [datum]). Dne [datum] oznámil zástupce žalobkyně, resp. zaměstnavatele, žalovanému, resp. zaměstnanému, že žalobkyni vznikla škoda ve výši 86 850 Kč, kdy důvodem vzniku škody je odpovědnost zaměstnance za neoprávněné dobíjení kreditu, a úmyslným porušením pracovní povinnosti žalovaného spočívající v tom, že na základě neoprávněných stížnostních servisních požadavků byla na telefonní čísla [tel. číslo], [tel. číslo], [tel. číslo] dobita, formou kompenzace, částka ve výši 86 850 Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše písemně uznal a zavázal se částku 86 850 Kč uhradit do 30 dnů ode dne podpisu dohody o uznání závazku, tedy od [datum] (záznam o projednání náhrady škody a dohoda o uznání závazku, příloha o projednání náhrady škody a dohody o uznání závazku). 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako právní vztah vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tedy jako pracovněprávní vztah řídící se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“), přičemž nebylo-li možné tento zákon použít, byl aplikován zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl pracovní poměr (§ 33 odst. 1 ZP), který byl založen na základě platně uzavřené pracovní smlouvy (§ 34 a násl. ZP). Od vzniku tohoto pracovního poměru byl zaměstnavatel (žalobkyně) povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, jakož i zaměstnanec (žalovaný) povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (§ 38 odst. 1 písm. a/, b/ ZP). Zaměstnanec (žalovaný) zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi způsobil zaměstnavateli (žalobkyni) škodu, pročež je povinen nahradit ji (§ 250 odst. 1 ZP) a to v penězích, leda-by ji odčinil uvedením v předešlý stav (§ 257 odst. 1 ZP). Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout částku rovnající se čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance (žalovaného) před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu (§ 257 odst. 2 věta prvá ZP). Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek (§ 257 odst. 2 věta druhá ZP). 6. V daném případě bylo prokázáno, že škoda žalobkyni, jako zaměstnavateli, vznikla úmyslným jednáním žalovaného, jako zaměstnance, a žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu a výše písemně uznal (§ 2053 OZ). Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 30 600 Kč, a to dne [datum] uhradil částku 6 000 Kč, dne [datum] uhradil částku 6 000 Kč, dne [datum] uhradil částku ve výši 600 Kč, dne [datum] uhradil částku ve výši 6 000 Kč, dne [datum] uhradil částku ve výši 6 000 Kč a dne [datum] uhradil částku ve výši 6 000 Kč, kdy žalovaný toto tvrzení nerozporoval, po celé řízení zůstal zcela pasivní, a soud tak toto tvrzení žalobkyně považuje za prokázané. Se splněním povinnosti nahradit škodu se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 OZ), pročež žalobkyni za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I.). Na náhradě nákladů řízení soud žalovanému uložil (výrok ad II.) zaplatit žalobkyni 1 000 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Výše náhrady hotových výdajů zcela úspěšného účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, je paušálně stanovena dle zvláštního právního předpisu (vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.), přičemž tato paušální náhrada nezahrnuje náhradu soudního poplatku (§ 151 odst. 3 o. s. ř.). V dané věci paušální náhrada úspěšného účastníka (za jeden úkon a to podání návrhu na zahájení řízení) činí celkem 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.). Výše této náhrady je dále odůvodněna soudním poplatkem 2 813 Kč, který byl žalobkyní zaplacen za podání návrhu na zahájení řízení (§ 4 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. a položka 1 odst. 1 písm. a/ Sazebníku cit. zákona). 8. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).