18 C 219/2021-30 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobce se svým návrhem z [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 7 800 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do [datum]. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], kdy se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet zaslal právní předchůdce žalobce žalovanému na jím specifikovaný účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], finanční prostředky v celkové výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce vyjma poskytnutého úvěru ve výši 6 000 Kč uhradit rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč. Žalovaný jemu poskytnutý úvěr v termínu splatnosti řádně neuhradil a vznikla mu tak povinnost uhradit jemu poskytnutý úvěr ve výši 6 000 Kč a i povinnost uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč. Žalobce získal pohledávku za žalovaným na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], když o této skutečnosti byl žalovaný písemně informován. Žalovaný proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal v zákonné lhůtě odpor s tím, že si není vědom toho, že by kdy se žalobcem byl v nějakém obchodně-právním, či pracovně-právním, či občansko-právním kontaktu a s dlužnou částkou tak nesouhlasil. Při jednání soudu dne [datum] žalovaný uvedl, že měl zřízen účet u [příjmení] [příjmení], č. účtu si již nepamatuje, tento zakládal již v době, kdy banka vznikla, v roce 2018 měnil občanský průkaz a i internetovou stránku a od té doby se k předmětnému účtu nemohl přes internet přihlásit. Rovněž uvedl, že si není vědom toho, že by si od žalobce cokoliv půjčoval, event.., že by mu tato platba byla rovněž na účet připsána. Před jednáním soudu, které bylo nařízeno na den [datum], se žalovaný z nařízeného jednání omluvil, neboť od [datum] žije a pracuje dlouhodobě v Nizozemském království. Žalovaný rovněž souhlasil s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti s tím, že rovněž souhlasil s úhradou dlužné částky a žádal o zaslání podkladů, týkajících se specifikace účtů, na které dlužnou částku může žalobci uhradit. Soud v průběhu řízení provedl důkaz výpisem z účtu za období od [datum] do [datum], dodatkem ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, výpisem o zaslání částky 6 000 Kč, smlouvou o úvěru z [datum], oznámením o postoupení pohledávky z [datum], předžalobní upomínkou z [datum], standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do [datum]. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], kdy se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet zaslal právní předchůdce žalobce žalovanému na jím specifikovaný účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], finanční prostředky v celkové výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce vyjma poskytnutého úvěru ve výši 6 000 Kč uhradit rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč (smlouva o úvěru, obchodní podmínky, informace o spotřebitelském úvěru). žalovaný jemu poskytnutý úvěr v termínu splatnosti řádně neuhradil a vznikla mu tak povinnost uhradit jemu poskytnutý úvěr ve výši 6 000 Kč a i povinnost uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč (výpis z účtu). žalobce získal pohledávku za žalovaným na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], když o této skutečnosti byl žalovaný písemně informován (oznámení o postoupení pohledávky). žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu dlužné částky (předžalobní upomínka). Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a po takto provedeném dokazování uzavřel, že v daném případě byla žaloba podána důvodně. Žalobce předloženými listinnými důkazy prokázal, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, když tyto byly zaslány žalovanému na účet specifikovaný ve smlouvě. Listinnými důkazy bylo rovněž prokázáno, že se žalovaný zavázal tyto finanční prostředky právnímu předchůdci žalobce vrátit ve lhůtě do [datum]. Na základě uzavřené smlouvy bylo rovněž prokázáno, že se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vyjma poskytnutého úvěru ve výši 6 000 Kč uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč. Žalovaný tak tím, že dosud dlužnou částku, která sestává z neuhrazeného úvaru ve výši 6 000 Kč a shora citovaného poplatku za poskytnutí úvěru žalobci, resp. jeho právnímu nástupci dosud neuhradil, nesplnil svoji povinnost vyplývající pro něj z uzavřené smlouvy o úvěru a ustanovení § 2395 a násl. o.z. a soud proto rozhodl tak, tak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, když žalovaný pohledávku vůči žalobci uznal a zavázal se ji uhradit. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úhradu za prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v daném případě sestávají ze žalobcem uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) + 21% DPH a 3x režijní paušál po 100 Kč + 21% DPH. Při svém rozhodnutí týkajícím se náhrady nákladů řízení soud zohlednil to, že řízení bylo zahájeno návrhem podávaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobce domáhá úhrady nezaplaceného úvěru, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů, týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem, zastoupeným jeho právním zástupcem opakovaně, kdy jednotlivé návrhy se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku, spočívajících v tom, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem smlouvu o úvěru a tento řádně nehradil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takovéhoto návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu namístě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení tak činí částku 1 489 Kč a v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.