24 C 319/2020-58 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 8 714,44 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na účtu č. [bankovní účet], s limitem 5 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal kontokorent splatit, uhradit úrok z kontokorentu ve výši 18,90% ročně a hradit ceny za služby související s úvěrem. Žalovaný se zavázal limit kontokorentu nepřekročit. Pro případ porušení povinnosti si žalobkyně vyhradila oprávnění prohlásit celý zůstatek kontokorentu, včetně úroků a dalších cen, za okamžitě splatný. S ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně porušil svou povinnost čerpat kontokorent pouze do sjednaného limitu, využila žalobkyně svého oprávnění a zesplatnila celý zůstatek kontokorentu i s příslušenstvím, a to ke dni 17. 7. 2019 a převedla pohledávku z účtu na evidenční účet pohledávek č. [bankovní účet], o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum]. Výše pohledávky ke dni zesplatnění činí celkem 8 714,44 Kč a je tvořena jistinou ve výši 8 520,43 Kč, řádným úrokem ve výši 42 Kč a úrokem z prodlení ve výši 152,01 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil (čl. 4 p.v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba], jako bankou a žalovaným jako klientem byla uzavřena Smlouva o kontokorentním úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Dle čl. 3 3. smlouvy může banka požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši, pokud nedojde k zaplacení dluhu v prodlení nebo nejsou dohodnuty podmínky zaplacení. Dle čl. 1) a 4. 1. smlouvy se strany dohodly na úrokové sazbě 18,9% ročně. Dle čl. 4.2 se strany dohodly na dalších poplatcích spojených s úvěrem dle ceníku. Dle čl. 7 Smlouvy jsou součástí smlouvy Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno] a dle čl. 7 14. smlouvy žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že se s nimi seznámil a souhlasí s nimi (Smlouva o úvěru). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil, když jeho účet vykazoval od 30. 6. 2018 záporný zůstatek a ke dni 31. 7. 2019 činil zůstatek na jeho účtu částku - 8 520,43 Kč, kterou žalovaný nevyrovnal. Zároveň došlo k převedení pohledávky na úvěrový účet č. [bankovní účet] O všech těchto skutečnostech byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. K tíži účty byly účtovány poplatky dle ceníku (výpisy z osobního účtu žalovaného od [datum] do [datum], upomínka ze dne [datum], podrobný výpis poplatků, výpis poplatku žalovaného). Žalovanému byla dne [datum] zaslána výzva před podáním žaloby, ve které byl vyzván k zaplacení částky 9 707,26 Kč (výzvy ze dne [datum]). Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nesporoval, má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni poskytnutý kontokorent nevyrovnal a dluží žalobkyni částku 8 714,44 Kč. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne Smlouva o kontokorentním úvěru na účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy jej začne čerpat. Dále se žalovaný zavázal zaplatit sjednané úroky ve výši 18,9% ročně. Žalovaný nesplnil svůj závazek k úhradě úvěru řádně a včas, žalobkyně proto využila svého oprávnění dle článku 3. 3. Smlouvy prohlásila úvěr za splatný a požadovala splacení celého zůstatku úvěru. Žalovaný po dni zesplatnění úvěru ničeho neuhradil. Žalobkyně za žalovaným ke dni podání žaloby evidovala a touto žalobou nárokovala pohledávku sestávající z jistiny ve výši 8 520,43 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 152,01 Kč, úroku z úvěru ve výši 42 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Ze strany žalovaného nebylo tvrzeno a tedy ani prokázáno, že by svůj závazek, vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru, plnil řádně a včas. S ohledem na shora uvedené, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 714,44 Kč jakožto dlužnou jistinu včetně kapitalizovaných úroků a se smluveným úrokem ve výši 18,9% ročně. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.