27 C 211/2020-37 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 69 450 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek] na základě ust. § 59 odst. 2 písm. i) zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a ust. § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Na základě Zřizovací listiny je oprávněna [územní celek] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání. Dne 16. 12. 2019 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Odtah byl proveden dle ust. § 19b odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a dle § 19b odst. 2 téhož zákona je žalovaný povinen zaplatit žalovanou částku. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozovaném žalobkyní stanoví příslušné nařízení [územní celek]. Žalobkyně se pokusila kontaktovat žalovaného za účelem úhrady dlužné částky, avšak žalovaný ničeho neuhradil. Celková výše dlužné částky činí 69 450 Kč, zákonný úrok z prodlení z celé částky žalobkyně požadovala od 25. 1. 2020 do zaplacení. 2. V podání ze dne 21. 10. 2020 žalobkyně na výzvu soudu upřesnila některá svá nedostatečná žalobní tvrzení. Uvedla, že shora citované vozidlo bylo odtaženo na pokyn strážníka městské policie či příslušníka Policie ČR dle ust. § 27 odst. 5 nebo § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dle kterého z uvedených ustanovení byl odtah proveden je irelevantní, neboť v obou případech jsou právní důsledky pro žalovaného stejné. Pasivní legitimace žalovaného je dána tím, že k datu odtahu byl provozovatelem předmětného vozidla. Žalovaná suma se skládá z částky za odtah (1 900 Kč), parkovného po 250 Kč denně za 1. - 3. den parkování (celkem 750 Kč) a parkovného po 400 Kč denně za 4. – 167. den parkování (celkem 66 800 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, dle relace pošty ze dne 23. 1. 2020 se výzvu nepodařilo doručit, neboť žalovaný byl na adrese evidované v registru vozidel neznámý; týmž dnem se dluh stal splatným a úrok z prodlení je požadován z celé částky od 25. 1. 2020. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila přímo v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Žalobkyně je oprávněna [územní celek] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání (zjištěno ze zřizovací listiny ze dne 21. 6. 2018). Dne 16. 12. 2019 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka], a to na pokyn strážníka městské policie dle § 27 odst. 5 nebo § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu (zjištěno z protokolu o odtahu [číslo]). Žalovaný byl ke dni odtahu provozovatelem předmětného vozidla (zjištěno z karty vozidla [anonymizováno] [číslo]). Žalobkyně žalovaného informovala o provedení odtahu, vyzvala jej k převzetí vozidla a upozornila jej na vznik svých nároků (zjištěno z oznámení ze dne 22. 1. 2020 vč. dodejky). Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě tehdy aktuálně dlužné částky, výzvu na částku 35 850 Kč ze dne 10. 3. 2020 mu pošta marně doručovala dne 23. 3. 2020 (zjištěno z výzvy žalobkyně z 10. 3. 2020 vč. dodejky). Žaloba byla žalovanému doručena 3. 9. 2020 (zjištěno z doručenky k usnesení na č.l. 9). 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o převážné důvodnosti žaloby, když na věc aplikoval zejména ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen„ zákon o silničním provozu“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.). Dle § 27 odst. 5 i § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, rozhodne-li policista nebo strážník obecní policie o odtahu vozidla z tam uvedených důvodů; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele; za situace, kdy žalovaný proti žalobě nijak nebrojil, lze souhlasit se žalobkyní, že je irelevantní, podle kterého z uvedených ustanovení byl odtah proveden. Částky žalobkyní uplatňované jsou v souladu s nařízením Rady [anonymizováno] [obec] o maximálních cenách. Splatnost jednotlivých částí ceny odtahu a parkovného, a v návaznosti na to prodlení žalovaného, nastávala po částech, v souvislosti s doručením jednotlivých výzev, resp. s doručením žaloby žalovanému (§ 1958 odst. 2 a § 1968 o.z.). Žalobkyni tak vedle nároku na úhradu jistiny dluhu vznikl též nárok na příslušné zákonné úroky z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 8. Žalobkyni naopak nesvědčí nárok na úrok z prodlení z částky, představující rozdíl mezi částkou, uvedenou ve výzvě ze dne 10. 3. 2020 (35 850 Kč) a částkou uvedenou v žalobě (69 450 Kč), tedy z částky 33 600 Kč, a to za období od 25. 1. 2020 do 4. 9. 2020, neboť ohledně této části dlužné částky se žalovaný jednak z logiky věci nemohl dostat do prodlení již 23. 1. 2020, neboť dluh v té době z převážné části ani neexistoval, jednak byl žalovaný k jejímu uhrazení hmotněprávně vyzván až doručením žaloby 3. 9. 2020. Soud proto žalobu výrokem II. částečně zamítl, když s ohledem na již jednou provedenou výzvu vůči žalobkyni ve směru vyjasnění splatnosti se nařízení jednání ve věci samé, pouze ohledně části úroku z prodlení, jeví jako rozporné se zásadami rychlosti a hospodárnosti řízení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná s výjimkou poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 378 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 778 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva a žaloba; za doplnění žaloby žalobkyně náhradu nákladů správně nepožadovala, neboť jím jen odstraňovala vady vlastní žaloby).