27 C 272/2021-64 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 10 505 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Žalobkyně svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovanou odvozuje z ust. § 4 odst. 1 zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ust. § 4 odst. 6 zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalované. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalované výzvu dne 6. 6. 2019 a tato byla doručena dne 21. 6. 2019. Žalobkyně se dále vyjádřila v tom smyslu, že, při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ust. § 15 odst. 1 až 3 zákona. Žalobkyně takto zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná coby provozovatel neměla ode dne 16. 11. 2018 do dne 21. 4. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 157 dní a žalovaná tímto jednáním porušila zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak dle ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl nárok na příspěvek. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 zákona platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 21. 7. 2019. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na předmětnou výzvu nereagovala a ničeho neuhradila, byla jí dne 6. 3. 2020 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této upomínky. Žalovaná po zaslání předžalobní upomínky neuhradila ničeho. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 10 505 Kč, která se skládá: a) Ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (dle ust. § 2 odst. 1, písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 65 Kč), tzn. 157 dní krát 65 Kč = 10 205 Kč; b) Z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaná do dne podání žaloby na dlužnou částku neuhradila ničeho, přestože byla předžalobně upomenuta. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dopisem ze dne 6. 6. 2019 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů s odůvodněním, že z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, vyplývá, že vozidlo [registrační značka], jehož je žalovaná provozovatelem/vlastníkem, nebylo v období od 16. 11. 2018 do 21. 4. 2019 pojištěno s tím, že předpis příspěvku za toto období činí 10 505 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě do 30 dnů od doručení výzvy (výzva ze dne 6. 6. 2019). Žalovaná byla opětovně vyzývána žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu dopisy ze dne 15. 8. 2019 a ze dne 14. 11. 2019 (upomínky, doručenky). Dopisem ze dne 6. 3. 2020 byla žalovaná vyzvána právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky příspěvku do garančního fondu ve výši 11 590 Kč (předžalobní upomínka ze dne 6. 3. 2020, záznam o podané zásilce). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla byla povinna dle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, mít uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalované, aby případně v rámci své procesní obrany vymezila rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátila. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaná byla v řízení nečinná. Žalobkyně tak dle názoru soudu unesla důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalované v dané věci. Naproti tomu v řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by v období od 16. 11. 2018 do 21. 4. 2019 svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení zák. č. 168/1999 Sb. (mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla) splnila. Žalobkyně v souladu se zák. č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel a o úhradu ji rovněž upomínala. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení výzvy svou povinnost k úhradě zákonného příspěvku splnila či že by prokázala, že na její straně nebyla dána povinnost k úhradě tohoto příspěvku. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a v souladu s § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. uložil žalované povinnost k úhradě částky 10 505 Kč, která sestává z částky 10 205 Kč jakožto zákonného příspěvku nepojištěných vozidel (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb.) a z částky 300 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 505 Kč od 22. 7. 2019 do zaplacení. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.) ve výši 1 089 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t.) vše včetně příslušné 21 % DPH. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 6. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.