27 C 407/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 13 470 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Žalobkyně svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje z ust. § 4 odst. 1 zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ust. § 4 odst. 6 zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvy dne 22. 10. 2020 a dne 25. 11. 2020 a tyto byly doručeny dne 6. 11. 2020, resp. 10. 12. 2020. Žalobkyně se dále vyjádřila v tom smyslu, že při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ust. § 15 odst. 1 až 3 zákona. Žalobkyně takto zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze„ vozidlo 1“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby provozovatel neměl ode dne 25. 2. 2020 do dne 31. 5. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Předmětné vozidlo tak bylo nepojištěno 97 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyně shora uvedeným postupem dále zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze„ vozidlo 2“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby provozovatel neměl ode dne 23. 5. 2020 do dne 31. 8. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Předmětné vozidlo tak bylo nepojištěno 101 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak dle ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl nárok na příspěvek ohledně obou shora uvedených vozidel. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 zákona platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvků nastala dne 5. 1. 2021, resp. 8. 2. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na předmětnou výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, byla mu dne 9. 6. 2021 zaslána předžalobní upomínka ohledně příspěvku k vozidlu 1 a dne 30. 6. 2021 ohledně příspěvku k vozidlu 2, s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání. Žalovaný po zaslání předžalobní upomínky neuhradil ničeho. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje uhradit ohledně vozidla 1 dlužnou částku ve výši 6 605 Kč, která se skládá: a) Ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (dle ust. § 2 odst. 1, písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 65 Kč), tzn. 97 dní krát 65 Kč = 6 305 Kč; b) Z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Dále žalobkyně požaduje uhradit ohledně vozidla 2 dlužnou částku ve výši 6 865 Kč, která se skládá: a) Ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (dle ust. § 2 odst. 1, písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 65 Kč), tzn. 101 dní krát 65 Kč = 6 565 Kč; b) Z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný do dne podání žaloby na požadovaná plnění neuhradil ničeho, přestože byl předžalobně upomenut. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dopisy ze dne 22. 10. 2020 a 25. 11. 2020 byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu [obec] [anonymizována dvě slova] s odůvodněním, že z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, vyplývá, že vozidlo [registrační značka] a vozidlo [registrační značka] jichž je žalovaný provozovatelem/vlastníkem, nebyla v období od 25. 2. 2020 do 31. 5. 2020 ohledně prvního vozidla a od 23. 5. 2020 do 31. 8. 2020 ohledně druhého vozidla pojištěna s tím, že předpis příspěvku za tato období činí 6 305 Kč ohledně prvního vozidla a 6 565 Kč ohledně druhého jmenovaného vozidla. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 60 dnů od doručení výzvy s tím, že náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč nebude žalobkyně požadovat, pakliže žalovaný tyto částky zaplatí v uvedené lhůtě (předmětné výzvy). Žalovaný byl opětovně vyzýván žalobkyní k úhradě příspěvků do garančního fondu dopisy ze dne 3. 2. 2021 a ze dne 4. 3. 2021, tentokrát již včetně nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč (řečené upomínky, doručenky). Dopisy ze dne 9. 6. 2021 a ze dne 30. 6. 2021 byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky příspěvku do garančního fondu za uvedená vozidla ve výši 7 345 Kč ohledně vozidla 1 a 7 590 Kč ohledně vozidla 2 (předžalobní upomínky z tohoto dne, výpis ze sledování zásilek z portálu PoštaOnline). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel předmětných vozidel byl povinen dle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, mít uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalovaném, aby případně v rámci své procesní obrany vymezil rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátil. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaný byl v řízení zcela nečinný. Žalobkyně tak dle názoru soudu unesla důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalovaného v dané věci. Naproti tomu v řízení ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by v období od 25. 2. 2020 do 31. 5. 2020 (vozidlo 1) a v období od 23. 5. 2020 do 31. 8. 2020 (vozidlo 2) splnil svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení zák. č. 168/1999 Sb. (mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Žalobkyně v souladu se zák. č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel a o úhradu jej rovněž upomínala. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by v prodloužené zákonné lhůtě 60 dnů od doručení výzvy svou povinnost k úhradě zákonného příspěvku splnil či že by prokázal, že na jeho straně nebyla dána povinnost k úhradě tohoto příspěvku. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a v souladu s § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 13 470 Kč, která sestává z částky 6 605 Kč jakožto zákonného příspěvku z nepojištěného vozidla 1 a nákladů vymáhání (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb., § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.) a z částky 6 865 Kč jakožto zákonného příspěvku z nepojištěného vozidla 2 a nákladů vymáhání (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb., § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 605 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení a z částky 6 865 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137