27 C 41/2021-49 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne 25. 1. 2021 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 660,78 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel), uzavřela s žalovaným smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet (dále jen„ Smlouva“). Součástí Smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a dle Smlouvy byl žalovaný rovněž povinen platit právní předchůdkyni ceny za poskytnuté služby a produkty v souladu s jejím platným sazebníkem. Na předmětném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek a žalovanému tak vznikla jednak povinnost tento zůstatek vyrovnat a druhak hradit z částky tohoto nepovoleného zůstatku úrok z prodlení dle Oznámení původního věřitele (ve výši zákonné sazby). Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany [obec] [anonymizováno] žalovaným vyrovnán nebyl, a proto původní věřitel převedl pohledávku na zaplacení nepovoleného debetního zůstatku dne 2. 5. 2018 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 2 660,78 Kč a úrok z prodlení částku 46,56 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 2. 5. 2018 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019, s účinností od 1. 3. 2019, žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 25. 3. 2019 Ani za období od postoupení pohledávky nebylo na předmětnou pohledávku ničeho zaplaceno a žalobkyně tak požaduje příslušenství pohledávky rovněž za období od postoupení pohledávky. Žalovaný nárok se tak sestává z jistiny ve výši 2 660,78 Kč, úroků z prodlení ve výši 204,39 Kč, kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a dále zákonných úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 660,78 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení. Žalovaný do dne podání žaloby na výše uvedený dluh nezaplatil ničeho, přestože byl dne [datum] předžalobně upomenut. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem, jako bankou a žalovaným jako klientem uzavřena rámcová smlouva o finančních službách (Smlouva), v jejímž rámci byla uzavřena smlouva o účtu č. [bankovní účet], který byl žalovanému otevřen k tomuto dni. Dle Smlouvy jsou její součástí Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (účinné od 1. 7. 2016) a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že se s nimi seznámil a souhlasí s nimi (dále jen VOP, viz Smlouva). Dle čl. 6 VOP je právo ukončit smlouvy výpovědí nebo odstoupením upraveno ve VOP, příslušných smlouvách, případně v příslušných právních předpisech. Dle čl. 7 VOP byl v případě prodlení klienta (žalovaného) původní věřitel oprávněn k účtování úroku z prodlení ve výši uvedené v jeho ceníku nebo v zákonné výši. Dle čl. 9 v případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku na sjednaném účtu, vzniká dluh, který je úročen příslušnou úrokovou sazbou a vedle této může být účtována i smluvní pokuta (náklady za prodlení). Dle čl. 13 Ceníku původního věřitele účinnému od 17. 7. 2017 činí náklady spojené s prodlením částku 300 Kč za 10 dní v prodlení, 900 Kč za 40 dní v prodlení a 900 Kč za 70 dní v prodlení (příslušná pasáž Ceníku). Dopisem ze dne 2. 5. 2018 vyzval původní věřitel žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši (vč. úroku) 2 707,34 Kč a současně žalovaného informoval o vypovězení smlouvy o účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem (dopis ze dne 2. 5. 2018). Žalovaný byl v rámci tohoto dopisu rovněž informován, že dlužná pohledávka byla tohoto dne převedena na evidenční účet původního věřitele č. [bankovní účet]. Nepovolený (a neuhrazený) záporný zůstatek na předmětném účtu žalovaného č. [bankovní účet] pak vznikal od prosince 2017 (- 820,78 Kč), kdy postupně docházelo k jeho navyšování, i vlivem účtovaných nákladů za prodlení. Žalovaný dlužil právní předchůdkyni žalobkyně k 1. 3. 2019 (datum postoupení pohledávky) na jistině částku 2 660,78 Kč a na úroku z prodlení částku 204,39 Kč (výpisy z účtu žalovaného od 1. 12. 2017 do 31. 1. 2018, sestava ZUV [anonymizováno]). Dne 28. 2. 2019 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě se žalobkyně s účinností k 1. 3. 2019 stala novým věřitelem žalovaného (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019 včetně dohody o úplatě ze dne 28. 2. 2019, přílohy č. 1 – Seznam pohledávek a přílohy č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny). Původní věřitel žalovanému dopisem ze dne 25. 3. 2019 oznámil postoupení pohledávky žalobkyni a současně jej upozornil, že ke dni postoupení činí dlužná částka (vč. úroků) 2 865,17 Kč (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2019 včetně podacího lístku). Žalobkyně žalovaného předžalobně vyzývala k úhradě dlužné částky, přičemž mu stanovila náhradní lhůtu k plnění do [datum] (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] včetně podacího lístku ze stejného dne). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] rámcovou smlouvu o finančních službách, přičemž v jejím rámci byla uzavřena smlouva o účtu č. [bankovní účet]. Na tomto účtu žalovaného pak došlo v období 1. 12. 2017 – 31. 1. 2018 ke vzniku nepovoleného záporného zůstatku, který nebyl ani přes výzvy žalovaným uhrazen a právní předchůdkyně žalobkyně tak dopisem ze dne 2. 5. 2018 odstoupila od smlouvy o účtu a všech souvisejících dohod a požadovala zaplacení celkové dlužné částky nepovoleného záporného zůstatku a úroků z prodlení v zákonné výši. Z právního hlediska soud tuto situaci posoudil analogicky s ujednáním o kontokorentním úvěru (§ 2665, § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o.z.), když ve prospěch žalovaného (a na jeho účet) byly fakticky poskytnuty peněžní prostředky ve výši záporného zůstatku, přičemž žalovaný byl následně, shora uvedenou výzvou, vyzván k jejich vrácení a zaplacení úroků (§ 2399 odst. 1 o.z.). Žalovaný však ničeho neuhradil, a to ani na výzvu žalobkyně po postoupení pohledávky. Ze strany žalovaného nebylo tvrzeno a tedy ani prokázáno, že by svůj závazek, vyplývající ze shora uvedeného právního stavu, plnil řádně a včas nebo že by na dlužnou pohledávku vůbec něčeho zaplatil. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen a.t.) ve výši 600 Kč za celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), včetně paušální částky náhrady v celkové výši 300 Kč jako náhradu advokátových výdajů za tyto úkony ve smyslu § 14b odst. 5 a.t., vše s připočtením 21 % sazby DPH ve smyslu § 14a a.t. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o úhradu dlužné částky ze záporného zůstatku na účtu, kdy v obdobných žalobách žalobkyně většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaných a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupenou jejím právním zástupcem řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, spočívajících v tom, že žalovanému vznikl na účtu záporný zůstatek, který nebyl uhrazen. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru a podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkone