40 C 236/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 9

1.Žalobce se žalobou domáhá zaplacení 11 471,49 Kč s přísl. z titulu zaplacení dluhu vzniklého ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru uzavřené účastníky dne [datum]. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 11 300,29 Kč, z dluhu na pojistném ve výši 40 Kč a z dluhu na smluvní pokutě ve výši 131,20 Kč. K výzvě soudu dle § 43 o.s.ř. žalobce v podání ze dne [datum] doplnil žalobní tvrzení a uvedl, že v době uzavření úvěrové smlouvy neexistovala zákonná povinnost prověřovat schopnost žalovaného splácet úvěr. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil. 3. Důkazy v řízení provedenými zjistil soud následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], sídlem [adresa žalobkyně], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] s tím, že maximální úvěrový rámec činil 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky, minimálně však 500 Kč vždy k 10. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. První čerpání úvěru činilo 9 737 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit včetně úroku ve výši 23,37 % ročně v 10 měsíčních splátkách po 1 134 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje [datum]. Žalovaný se rovněž zavázal platit měsíčně pojistné, jehož výše činila 1 % z měsíční splátky úvěru. Čerpání úvěru a jeho splácení se řídí všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce. Z předložených všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobce (dále jen„ VOP“) bylo soudem zjištěno, že podle článku čl. IV. 1 VOP uzavřením smlouvy nebo čerpáním úvěru vzniká klientovi povinnost platit náklady související se smlouvou v termínech a ve výši stanovených smlouvou nebo aktuálním sazebníkem poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů úvěrových produktů, a to zejména úroky, úroky z prodlení, úhrady za pojištění, transakční poplatky, poplatek za správu a vedení účtu, poplatky za odeslání upomínek a poplatek za odeslání výzvy ke splacení zesplatněného úvěru. Podle čl. V. 1 VOP je klient povinen řádně a včas splácet čerpaný úvěr formou pravidelných měsíčních splátek úvěru a úhrad na pojištění, je-li pojištění sjednáno. Dle čl. VII. 3 VOP je právní předchůdce žalobce oprávněn od smlouvy odstoupit, neumožnit další čerpání úvěru a požadovat splacení celé dlužné částky, dostane-li se klient do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], výpis z úvěrového účtu). Žalovaný nedodržel podmínky splácení, proto byl žalobcem vyzván nejprve dne [datum] k úhradě dlužné částky s tím, že nebude-li ze strany žalovaného uhrazena, bude žalobce nucen od smlouvy odstoupit a dluh se stane splatným (dopis ze dne [datum]). Žalovaný na dluh již ničeho nezaplatil, proto žalobce od smlouvy odstoupil dne [datum] s tím, že se celý úvěr stává splatným dnem [datum] (odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k úhradě ještě dne [datum], přesto ničeho nezaplatil (výzva ze dne [datum]). Ke dni účinnosti přeshraniční fúze přešel veškerý majetek, práva a povinnosti z právního předchůdce žalobce na žalobce (zjištěno z obchodního rejstříku). 4. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObchZ“), ve spojení s § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), na jejímž základě vznikla žalovanému povinnost poskytnutý úvěr ve sjednané výši řádně a včas splatit, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Ze strany žalovaného nebylo v řízení tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na úhradu svých závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy řádně platil splátky ve sjednané výši. Žalobce v souladu s VOP odstoupil od úvěrové smlouvy, dluh žalovaného se tak stal splatným, když výše pohledávky za žalovaným vyplývá z výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Výše poplatků a smluvní pokuty odpovídá ujednáním obsaženým ve VOP podmínkách a informacím pro spotřebitele. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 12 240,76 Kč, když tato se skládá z dlužné jistiny ve výši 11 300,29 Kč, pojistného ve výši 40 Kč a smluvní pokuty ve výši 131,20 Kč podle § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 31. 12. 2013 (dále jen„ ObčZ“). Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu soud žalobci přiznal rovněž příslušenství pohledávky, které je tvořeno smluvním úrokem podle § 502 ObchZ v jeho kapitalizované výši 769,27 Kč. Povinnost k úhradě úroku z prodlení se opírá o § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., když výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Na daný případ aplikoval soud zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 31. 12. 2013 a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 499 ObchZ lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle §502 odst. 1 ObchZ od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle § 544 odst. 1 ObčZ sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Úroky z prodlení byly přiznány podle § 1970 o.z., když výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. 6. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., ve sporu úspěšnému žalobci přiznal soud náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a 3 paušální částky po 300 Kč dle vyhlášky číslo 254/2015 Sb.