52 C 243/2020-43 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne [datum] domáhala zaplacení částky 5.000 Kč spolu s příslušenstvím, z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě zajišťovala žalobkyně žalované služby, spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do [datum], kdy byla smlouva ukončena. Žalovaná měla povinnost, po skončení smlouvy, žalobkyni vrátit technické zařízení [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno]. Převzetí technického zařízení, žalovaná od žalobkyně převzala, což stvrdila svým podpisem na smlouvě [číslo] v rozporu se svými povinnostmi, žalobkyni po ukončení smlouvy [číslo] nevrátila, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána dne [datum] a dne [datum]. Žalovaná však neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud žalobu rozhodl, dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), aniž by nařizoval jednání, neboť věc je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalobkyně i žalovaná ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se k výzvě soudu ze dne [datum] v určené lhůtě nevyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, kterým žalovaná nikterak neodporovala, neboť byla ve sporu zcela nečinná, dále zejména ze Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne [datum] [číslo] ze zvláštních podmínek pro službu kombinované televize [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou, dne [datum] uzavřela smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací a žalovaná převzala technické zařízení. Strany se v čl. 4 zvláštních podmínek pro službu žalobkyně, dohodly, že případě, kdy žalovaná po ukončení smlouvy nevrátí technické zařízení nejpozději do deseti dnů, vznikne žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že smlouva byla ukončena ke dni [datum] a žalovaná technické zařízení nevrátila. Tvrzením žalobkyně, z Výzvy k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne [datum] a z Výzvy k úhradě částky 5.000 Kč a vrácení technického zařízení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla k úhradě dlužné částky opakovaně vyzvána, a to i prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 5. Soud má prokázán následující skutkový stav. Žalobkyně s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, přičemž žalovaná zároveň při podpisu smlouvy převzala technické zařízení. Dne [datum] byla smlouva ukončena. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevrátila technické zařízení do deseti dnů od ukončení smlouvy, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky opakovaně vyzvána, a to i prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 6. Takto zjištěný skutkový stav soud právně posoudil, jako smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. Nárok žalobkyně na smluvní pokutu soud posoudil, dle § 2048 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), když ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel (žalobkyně) požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Výše označenými listinami, z tvrzení žalobkyně a na základě shora uvedených zákonných ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. V předmětném řízení soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, přičemž žalovaná zároveň při podpisu smlouvy převzala technické zařízení. Dne [datum] byla smlouva ukončena, avšak žalovaná nevrátila technické zařízení do deseti dnů od ukončení smlouvy, proto vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky opakovaně vyzvána, a to i prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, do dnešního dne, smuluvní pokutu žalobkyni neuhradila. Proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč. 8. Co se týče příslušenství uplatněného nároku, soud shledal žalobu důvodnou i v této části. Povinnost žalované k úhradě zákonného úroku z prodlení soud posoudil dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) když se žalovaná nezaplacením dlužné částky řádně a včas dostala do prodlení. Výše zákonných úroků z prodlení je přitom stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen dne [datum]. Žalovaná pak měla povinnost dlužnou částku uhradit nejpozději ke dni [datum]. Den následující ([datum]) se tak žalovaná dostala do prodlení. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky 2, bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 400 Kč. Dále odměnou právního zástupce žalobkyně dle § 14b odst. 1, písmene c, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“) za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby), která činí částku 600 Kč (3 x 200 Kč). Dále paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a náhradou 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč (21 % z 900 Kč), jelikož je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH. Soud rozhodl o aplikaci § 14b vyhlášky, když se v daném případě jednalo o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota sporu nepřesáhla 50.000 Kč.