52 C 375/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 9 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2.430 Kč s příslušenstvím, z titulu televizních poplatků. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, tuto svou povinnost žalovaný splnil dne [datum]. Na základě uvedeného se žalovaný stal poplatníkem televizního poplatku a vznikla mu tak povinnost poplatek hradit, v souladu se zákonem [číslo] o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ Zákon“). Žalovaný však poplatky, v měsíční výši 135 Kč, nehradil řádně, přičemž za období červenec [rok] – srpen [rok] činí dlužná částka 2.430 Kč (18 měsíců x 135 Kč). Pokud se jedná o splatnost jednotlivých poplatků, pak v souladu s § 7 odst. 2 Zákona, je poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyně se dlužné částky na žalovaném domáhala prostřednictvím opakovaných výzev a též předžalobní výzvy, avšak žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud žalobu rozhodl, dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), aniž by nařizoval jednání, neboť věc je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalobkyně výslovně ve svém žalobním návrhu ze dne [datum], žalovaný pak ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se k výzvě soudu ze dne [datum] v určené lhůtě nevyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, kterým žalovaný nikterak neodporoval, neboť byl ve sporu zcela nečinný, dále zejména z Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný se v srpnu roku [rok] přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Z Tvrzení žalobkyně a z Dopisu ze dne [datum] a související Kopie obálky soud zjistil, že žalovaný neuhradil poplatek za období od března [rok] do srpna [rok] v částce 135 Kč měsíčně (celkem 18 měsíců x 135 Kč), splatné vždy k 15. dni v měsíci a k úhradě dluhu byl vyzván, žalobkyně v tomto řízení požaduje pouze částku 135 Kč měsíčně od července [rok] do srpna [rok]. Žalovaný má tedy, za měsíce červenec [rok] až srpen [rok], celkem vůči žalobkyni dluh ve výši 2.430 Kč. 5. Na základě výše uvedených listinných důkazů, má soud prokázán následující skutkový stav. Žalovaný se v měsíci srpnu [rok] přihlásil jako poplatník televizního poplatku, avšak poplatek řádně a včas nehradil. Žalovaný neuhradil poplatek, který žalobkyně požaduje v tomto řízení, ve výši 135 Kč měsíčně splatného vždy k 15. dni v měsíci za období od července [rok] do srpna [rok] (celkem 18 měsíců), tedy celkem 2.430 Kč. Žalovaný byl dne [datum] k úhradě dlužné částky vyzván. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. 6. Takto zjištěný skutkový stav soud právně posoudil, dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Dle § 3 odst. 2 Zákona, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 8 odst. 2 Zákona, poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na osoby osvobozené od rozhlasového nebo televizního poplatku podle § 4 odst. 1 a poplatníky, kteří podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek. Dle § 6 Zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Dle § 7 odst. 2 Zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 7. Na základě skutkového tvrzení žalobkyně, dále s ohledem na předložené listinné důkazy žalobkyní a shora uvedené zákonné ustanovení, soud shledal žalobu za důvodnou. V řízení soud zjistil, že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku ve smyslu Zákona, když se žalobkyni přihlásil jako poplatník, a to v měsíci srpnu 1994. Žalovaný však nehradil poplatky řádně a včas. Žalovaná neuhradil poplatky za období od července [rok] do srpna [rok], tedy celkem 18 měsíců. Výše poplatku je rovněž stanovena Zákonem a činí 135 Kč. Pokud se jedná o splatnost poplatků, pak tato vyplývá z § 7 odst. 2 Zákona, kdy splatnost poplatku je nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani přes to, že byl vyzván. Na základě uvedeného soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 8. Pokud se jedná o zákonné úroky z prodlení, tak soud shledal žalobu důvodnou i v této části. Povinnost žalovaného k jejich úhradě soud posoudil dle ust. § 1970 o. z., když se žalovaný nezaplacením dlužné částky řádně a včas dostal do prodlení. Výše zákonných úroků z prodlení je přitom stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Žalobkyně v řízení požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 401,95 Kč, což je součet dlužných zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných televizních poplatků od prvního dne prodlení do [datum] (podání žaloby). Žalovaný byl povinen příslušný poplatek uhradit do dne splatnosti (15. den měsíce, za nějž je poplatek hrazen), avšak neučinil tak a 16. den se tedy dostal do prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, neboť její návrh je v souladu se zákonem. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.126 Kč, kterou žalobkyně sama navrhla a která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky 2, bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 400 Kč. Dále odměnou právního zástupce žalobkyně dle § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“) za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení a podání žaloby), která činí částku 400 Kč (2 x 200 Kč). Dále paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za 2 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, v celkové výši 200 Kč (2 x 100 Kč) a náhradou 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 126 Kč (21 % z 600 Kč), jelikož je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH. Soud rozhodl o aplikaci § 14b vyhlášky, když se v daném případě jednalo o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, hodnota sporu nepřesáhla 50.000 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za předžalobní výzvu ze dne [datum] a ze dne [datum], neboť byly vyhotoveny Českou poštou, oddělení [jméno], a nikoliv právním zástupcem žalobkyně, předžalobní výzvu tak nelze posoudit jako právní úkon, za který by měla právnímu zástupci žalobkyně náležet odměna, dle vyhlášky.