60 C 10/2020-205 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost odstranit z internetového mediálního portálu [webová adresa] blíže specifikovaný článek, zveřejnit na své náklady na internetovém mediálním portálu [webová adresa] omluvu žalovaného ve vztahu k žalobci ve znění uvedeném v žalobním petitu a nahradit žalobci nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byl na internetovém mediálním portálu [webová adresa] (dále jen„ portál“) publikován článek pod názvem„ [anonymizováno 15 slov]“ (dále jen„ článek“). Článek je ke dni podání této žaloby na portálu stále zveřejněn. Provozovatelem portálu je žalovaný a odpovídá tak za veškerý obsah příslušného portálu. V článku bylo žalovaným publikováno mj. v žalobě celkem osm uvedených tvrzení (viz. č.l. 2 p. v. - 3 p.v. spisu), kdy z obsahu resp. kontextu článku je zcela evidentní důraz na negativní hodnocení žalobce. Za tímto účelem jsou v rámci článku kritizovány (zejména) organizační a velitelské schopnosti žalobce, kdy tyto jsou popisovány jako nedostatečné a nevyhovující, resp. je negativně hodnocena profesní minulost a současnost žalobce, to vše v přímém rozporu se skutečností. Tvrzení byla v článku uveřejněna bez uvedení jakýchkoli relevantních zdrojů, dle žalobce se jedná o zcela nepravdivá tvrzení. Žalobce odmítá tvrzení, že mezi žalobcem a některými ze zaměstnanců podřízených žalobci mělo dojít ke konfliktu či konfliktům, které by vedly až k samotnému ukončení spolupráce. Ukončení spolupráce s odchozími zaměstnanci nemělo v žádném z případů souvislost s osobou žalobce, navíc žalovaným tvrzený počet zaměstnanců na pozici tzv. mokrých hasičů je chybný, kdy správný (aktuální) počet činí 124 osob. Žalobce odmítá, že by měl zavádět jakákoli tvrzená“ nesystémová” opatření, kdy toto tvrzení se (též) jeví jakožto čistě účelové. Žalobce v rámci svého předchozího působení u Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje, hasičská stanice v [obec], resp. u Sboru dobrovolných hasičů v [obec] své funkce opustil čistě na svou osobní žádost a s veškerými poctami. Žalobce odmítá tvrzení, že jednou z prvních změn po nástupu žalobce do funkce měl být plošný zákaz společného vaření, kdy k zákazu společného vaření bylo přistoupeno až po zhruba jednom roce od nástupu žalobce do funkce, přičemž zákaz nebyl zaveden plošně, nýbrž jakožto preventivní opatření reagující na hrozbu porušování závazných předpisů jednotlivými zaměstnanci s cílem zabezpečit akceschopnost a pohotovost mužstva. Žalobce nikdy nesloužil na stanici [část obce], pouze na stanici Kačerov, kdy k funkci velitele se žalobce dostal v návaznosti na své profesní úspěchy. Článek též nesprávně popisuje organizační strukturu Dopravního podniku hlavního města Prahy (dále jen„ DP“), resp. profesní postup žalobce. Žalobce nemá žádné informace o tom, že by mezi“ běžnými hasiči” panovala nevole vůči vedení žalobce, resp. vůči osobě žalobce. Jedinou negativní referencí, kterou mladí uchazeči o zaměstnání v DP na jednotlivých pohovorech zmiňují, je právě článek žalovaného. Systém směn, který byl v rámci DP pod vedením žalobce zaveden, směřuje k tomu, aby začátečníci měli možnost se co nejvíce seznámit s faktickým výkonem povolání a měli tak možnost co možná nejrychleji získat potřebné zkušenosti. Po absolvování základního výcviku jsou pak příslušní zaměstnanci standardně zařazeni do útvaru. Článkem tak byl chybně a účelově napaden vnitřní systém vzdělávání, který byl žalobcem zaveden, kdy na základě tohoto systému je zrychlena a zkvalitněna profesionální příprava příslušných zaměstnanců DP. Žalobce odmítá, že by zaměstnanci DP měli dostávat jakékoli“ prémie” za poskytování jakýchkoli informací svým nadřízeným. Zaměstnanci DP jsou rozděleni do tzv. platových tříd, kdy k rozdílům ve výši platů může docházet pouze a jen na základě předvídaných proměnných (tj. kupříkladu na základě vyšší kvalifikace některého ze zaměstnanců). K otázce tehdejšího tvrzeného uzavření stanice na Kačerově žalobce uvádí, že toho dne vysoký počet zaměstnanců DP využil benefitu v podobě tzv. sick daye, kdy v důsledku uvedeného nebylo možné zajistit dostatečný počet pracovníků na dané stanici. Za účelem zajištění akceschopnosti mužstva došlo pouze k částečnému (tj. nikoli k celkovému) uzavření stanice Kačerov, kde byla ponechána pouze technická vozidla, a současně pak došlo k posílení ostatních stanic tak, aby posádky na těchto stanicích mohly řádně a včas zajistit veškeré potřebné zásahy. S ohledem na skutečnosti shora uvedené je nepochybné, že v článku uvedená tvrzení jsou nepravdivá. Při posuzování otázky, zda bylo příslušnými projevy zasaženo do práva žalobce na ochranu jeho osobnosti, je třeba se primárně zabývat tím, zdali byly uvedené skutečnosti (tj. v tomto případě tvrzení) pravdivé či nikoli. Je třeba odlišovat problematiku„ oprávněné kritiky“ od„ osobního útoku“ provedeného za účelem poškození třetí osoby (tj. v tomto případě žalobce). Žalobce odkázal na blíže označenou judikaturu Nejvyššího soudu a nálezy Ústavního soudu. Žalobce odmítá, že by žalobcovo postavení mělo být v tomto kontextu vnímáno jakožto postavení veřejné osoby či osoby veřejně činné. V důsledku zveřejnění článku obsahujícího zcela nepravdivá tvrzení bylo žalovaným podstatným způsobem zasaženo do osobnostní sféry žalobce, kdy zejména (nikoli však výlučně) došlo k zásadnímu poškození dobré pověsti žalobce, a to: a) ve vztahu k zaměstnavateli žalobce, kdy tento zásah je objektivně způsobilý vyvolat neopodstatněné pracovněprávní důsledky pro žalobce; b) ve vztahu ke kolegům žalobce, kdy tento zásah vyvolal neopodstatněný rozkol mezi žalobcem a jeho kolegy, který podstatně ztížil možnost spolupráce mezi žalobcem a jeho kolegy a současně může vést až k nemožnosti budoucí spolupráce mezi žalobcem a jeho kolegy; c) ve vztahu k rodině, známým či obchodním partnerům žalobce, kdy tyto osoby doposud žalobce mimo jiné na základě jeho profesních úspěchů a postavení vnímaly jakožto úspěšného a vysoce zásadového člověka hodného respektu svého okolí, a to nejen v profesní rovině, neboť příslušný zásah se zásadně promítl i do osobního života žalobce; d) ve vztahu k potenciálním budoucím zaměstnavatelům či spolupracovníkům žalobce, kdy tento zásah podstatně snižuje možnosti budoucího uplatnění žalobce; e) ve vztahu k mnoha členům hasičské obce z celé České republiky, kteří žalobce a kolegy či nadřízené žalobce kontaktují s žádostmi o vysvětlení celé situace, neboť tyto osoby byly článkem uvedeny v omyl. Vyjdeme-li ze skutečností, které byly zveřejněny v rámci článku, je nepochybné, že zde došlo k naplnění veškerých podmínek pro posouzení jednání žalovaného jakožto jednání v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, kdy tímto jednáním došlo k zásahu do práva žalobce na ochranu osobnosti ve smyslu ustanovení § 81 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), a současně ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že publikací článku nemohlo dojít k jakémukoliv zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce. Ze samotného článku je zřejmé, že většina žalobcem rozporovaných informací vychází z přímých citací zdrojů autora článku, kdy žalobce nenapadá závěry učiněné autorem článku, ale prakticky pouze obsah přímých citací zdrojů autora článku, kdy přímé citace představují nejtransparentnější způsob, jaký mohl autor článku užít. Obsah článku není postaven toliko na základě citace jednoho omezeného zdroje, ale obdobné závěry a myšlenky hasičů pocházely z více zdrojů. Autor článku se tak snažil o co nejvyšší objektivitu, kdy vydáním tohoto článku pouze jednal v intencích svých práv svobody projevu a práva na informace, která jsou zakotvena v čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Tato dvě práva jsou pak základem, na kterém stojí žurnalistická činnost, kdy je právě úkolem médií, aby zveřejňovala zjištěné informace tak, aby k těmto informacím měla přístup široká veřejnost. Článek vychází pouze z podkladů a informací, které mu byly poskytnuty zdroji, kdy uvádí informace, které nadto žádným způsobem dále nerozvíjí a nehodnotí. Mimo přímé citace zdrojů informací jsou v článku uvedeny zcela běžné publicistické obraty tak, aby byl naplněn účel vydání Článku, tedy zejména zaujmout čtenáře a logicky provázat citovaná sdělení zdrojů. Z uvedených generálních tvrzení uvedených formou přímých citací však nelze jakkoli vyvozovat úmysl autora článku poškodit žalobce, avšak pouze uvést informace, které byly autorovi článku dostupné z více zdrojů. Na základě těchto plošných tvrzení zdrojů informací tak nebyl článek způsobilý mít následky uváděné žalobcem v žalobě, kdy tvrzené následky nemají žádnou příčinnou souvislost s vydaným článkem. Žalovaný zdůraznil ochranu zdroje. Článek vymezuje i postavení zdrojů svých informací. Autor článku se snažil o maximální objektivitu, kdy poukazoval na skutečnost, že některé z jeho zdrojů jsou toliko bývalým zaměstnancem, kdy jejich názor můž