67 C 397/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 518 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovaná dne [datum] cestovala trolejbusem [číslo] čímž došlo mezi ní a žalobkyní k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při provedené přepravní kontrole se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení ceny jízdného ve výši 18 Kč a rovněž nárok na zaplacení přirážky k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč. Žalovaná do dne podání žaloby na dlužnou částku nezaplatila ničeho, přestože byla předžalobně upomenuta. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. 5. 2021, č.j. EPR 90864/2021-10 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému, neboť trvalé bydliště žalované se nachází na adrese [adresa]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě (č.l. 4 spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná dne [datum] cestovala trolejbusem – linkou [číslo] provozovanou žalobkyní, přičemž na zastávce [anonymizováno] byla vyzvána k předložení platného jízdního dokladu. Žalovaná se na výzvu platným jízdním dokladem neprokázala. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení ceny jízdného ve výši 18 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (zápis o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], příloha zápisu o provedené přepravní kontrole). Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně kopie poštovního podacího archu ze dne [datum] a kopie obálky). Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky ve výši 1 518 Kč byla podána důvodně. Účastníci řízení mezi sebou dne [datum] uzavřeli konkludentně smlouvu o přepravě (§ 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), čímž vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jízdného. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by kontrolorovi řádně předložila platný jízdní doklad. Žalovaná v řízení rovněž nerozporovala, že by v předmětný den, tj. [datum], necestovala trolejbusem [číslo]. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. toto rozsudku, když nárok žalobkyně se opírá o § 2550 o.z. ve spojení s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle § 151 odst. 3 o.s.ř ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží žalobkyni náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náhrada nákladů za 2 úkony po 100 Kč (sepis žaloby a předžalobní upomínky dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 2 odst. 1 cit. vyhlášky, neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež žalobkyně podává v obdobných věcech opakovaně; její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních dlužných období a dlužných částek. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 600 Kč. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.