67 C 51/2021-15 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaná tuto svou zákonnou povinnost nesplnila, proto ji žalobkyně zařadila do evidence poplatníků, když o této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem. Žalovaná své poplatkové povinnosti nedostála, když neuhradila žalobkyni poplatky za období od září 2019 do ledna 2020 v celkové výši 675 Kč (5 měsíců x 135 Kč). Žalovaná do dne podání žaloby na dlužnou částku nezaplatila ničeho, přestože byla předžalobně upomenuta. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (č.l. 5 spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 29. 4. 2019 vyzvala k přihlášení poplatníka České televize, a to ve lhůtě 30 dnů s tím, že pokud žalovaná tuto povinnost dobrovolně nesplní, zařadí ji do evidence poplatníků sama žalobkyně. Žalovaná svou povinnost nesplnila, proto byla zařazena do evidence poplatníků žalobkyní v září 2019 O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne 28. 8. 2019 (dopis ze dne 29. 4. 2019, dopis ze dne 28. 8. 2019, potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaná byla opakovaně upomínána k hrazení televizních poplatků, a to dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020 (výzva k placení televizního poplatku ze dne 15. 3. 2020, výzva k placení televizního poplatku ze dne 27. 5. 2020, výzva k placení televizního poplatku ze dne 15. 7. 2020). Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení je počítán od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku, tj. od 16. 9. 2019 do dne 16. 1. 2020 (specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení). Podle § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích„ je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač (... (“. Podle § 10 cit. zákona platí, že,„ nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského“. Na základě shora citovaných listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba na zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaná v září 2019 stala poplatníkem televizního poplatku. V období od září 2019 do ledna 2020 se však dostala do prodlení s hrazením tohoto poplatku, čímž jí vznikl dluh v celkové výši 675 Kč. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno a tedy ani prokázáno, že by televizní poplatek v tomto období řádně uhradila. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 484 Kč a 2 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 242 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních dlužných období a dlužných částek. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada za zaslání předžalobní upomínky, neboť ta nebyla odeslána právním zástupcem žalobkyně, ale [právnická osoba] Celkem byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 1 126 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.