9 C 346/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 3. 9. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím, kdy žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně právní nástupkyní společnosti [právnická osoba], která s žalovaným dne 24. 9. 2019 uzavřela smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytovány služby televizního vysílání prostřednictvím internetu až do 14. 1. 2020, kdy došlo k ukončení smlouvy. V souladu s čl. 4 4. zvláštních podmínek měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni zařízení Set-top [anonymizována dvě slova] sériové číslo [anonymizováno], Set-top [anonymizována dvě slova] sériové číslo [anonymizováno], která žalovaný převzal od žalobkyně při podpisu smlouvy [číslo]. Jelikož žalovaný zařízení ve lhůtě nevrátil, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení, tj. celkem 10 000 Kč. K úhradě smluvní pokuty a vrácení zařízení byl žalovaný vyzván dne 5. 3. 2020, a dne 3. 2. 2021 s tím, že zařízení má žalovaný vrátit a smluvní pokutu uhradit do 15. 2. 2021, avšak žalovaný ničeho neuhradil a nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalovaný a žalobkyně (tehdy [právnická osoba]) uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] v souladu s níž byly žalovanému mj. poskytnuta výše specifikovaná zařízení, které se žalovaný v případě ukončení smlouvy zavázal vrátit do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy. V případě, že zařízení nebudou ve lhůtě vrácena, byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty v částce 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení (smlouva [číslo] zvláštní podmínky pro službu kombinované televize, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalovaný byl dopisem ze dne 5. 3. 2020 vyzván k vrácení zařízení a zaplacení smluvní pokuty v částce 10 000 Kč, když smlouva byla ukončena dne 14. 1. 2020, a žalovaný shora specifikovaná zařízení ve lhůtě nevrátil (výzva k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty). Žalovaný byl k témuž vyzván dopisem zástupce žalobkyně ve lhůtě do 15. 2. 2021 (výzva k úhradě částky 10 000 Kč a vrácení technických zařízení ze dne 3. 2. 2021, podací arch). 6. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zapůjčila v souvislosti se smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací shora specifikovaná zařízení, které se v případě ukončení smlouvy žalovaný zavázal ve lhůtě 10 vrátit. Žalovaný však zařízení nevrátil, kdy žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení, kdy žalovaný tuto částku, leč byl opakovaně vyzván, neuhradil. 7. S ohledem na shora uvedené soud žalovanému uložil zaplatit částku 10 000 Kč jako neuhrazenou smluvní pokutu (§ 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), včetně zákonného úroku z prodlení ode dne 16. 2. 2021, když žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb.). 8. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšná žalobkyně má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je namístě aplikace ust. § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty za nevrácení zařízení, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkající se například výše plnění. V předmětné věci byl využit vhodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupenou jejím právním zástupcem opakovaně, kdy jednotlivé návrhy se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívající v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o poskytování elektronických komunikací, kdy mu bylo zároveň zapůjčeno zařízení, které žalovaný po ukončení smluvně závazkového vztahu nevrátil a stíhá jej tak povinnost k úhradě smluvní pokuty. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak i použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku), vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takovéhoto návrhu je tedy spíše povahou administrativním úkonem, než úkonem právní služby a je dle názoru soudu namístě aplikace ustanovení § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, dále odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 900 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v platném znění, ust. § 11 písm. a), d), citované vyhlášky – příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) a třemi režijními paušály po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, a to včetně 21% DPH. Celkové náklady řízení pak činí částku 2 089 Kč a v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.