14 C 209/2022-42 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 779 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním dne 16. 7. 2015 uzavřela smlouvu a dne 20. 3. 2017 dodatek smlouvy, kterými se zavázala dodávat mu elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [číslo] [obec a číslo], a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a platit za ni cenu. Žalobkyně dne 17. 2. 2021 vystavila žalovanému vyúčtování spotřeby elektřiny [číslo] na částku 14 710 Kč splatnou dne 8. 3. 2021 a dále mu dne 14. 5. 2021 vystavila vyúčtování spotřeby elektřiny [číslo] na částku 469 Kč splatnou dne 31. 5. 2021, obojí za období od 18. 2. 2020 do 12. 5. 2021. Žalovaný však zaplatil toliko 11 400 Kč, nezaplaceno tak zůstalo 3 779 Kč. Uvedenou částku žalovaný nezaplatil ani přes upomínku žalobkyně ze dne 19. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů. 4. Na základě písemných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala dodávat mu elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [číslo] [obec a číslo], zajišťovat dopravu elektřiny a související služby dodávky elektřiny a převzít povinnost žalovaného odebrat elektřinu z elektrizační soustavy s odpovědností za odchylku a žalovaný se zavázal elektřinu odebrat a platit žalobkyni smluvní cenu silové elektřiny a cenu dopravy a souvisejících služeb podle účinného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, to vše na dobu určitou od 20. 7. 2015 do 30. 6. 2017 s automatickým prodloužením vždy o 24 měsíců, pokud žádná ze smluvních stran nejdříve 40 dnů a nejpozději 20 dnů před uplynutím doba neoznámila druhé smluvní straně, že na ukončení trvá. V odběrném místě jmenovitá hodnota hlavního jističe před elektroměrem činila 1 × 25 A a byla mu přiznána distribuční sazba D02d (zjištěno ze smlouvy č. [číslo]). Žalobkyně dne 17. 2. 2021 vyúčtovala žalovanému částku 3 310 Kč splatnou dne 8. 3. 2021 za spotřebu elektřiny v předmětném odběrném místě v rozsahu 2 766 kWh v období od 18. 2. 2020 do 15. 2. 2021 po odečtení složených záloh v celkové výši 11 400 Kč (zjištěno z řádné faktury za elektřinu [číslo]). Dále žalobkyně dne 14. 5. 2021 vyúčtovala žalovanému částku 469 Kč splatnou dne 31. 5. 2021 za spotřebu elektřiny v předmětném odběrném místě v rozsahu 9 kWh v období od 16. 2. 2021 do 12. 5. 2021 (zjištěno z mimořádné (konečné) faktury za elektřinu [číslo]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dopisem ze dne 19. 1. 2022 (zjištěno z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2022). 5. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2015, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu dopravy a souvisejících služeb. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že nedoplatek z vyúčtování uvedených cen v celkové výši 3 779 Kč žalobkyni zaplatil. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž příslušenství pohledávky tvořené úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož nesplacením peněžitého dluhu v termínu jeho splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze 2 úkonů (výzva k plnění a žaloba) podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu např. ve věci sp. zn. 19 C 457/2021, 67 C 454/2021 či 14 C 445/2021), v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.