14 C 248/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 5 063 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ní dne 8. 10. 2015 uzavřela smlouvu, kterou se zavázala dodávat jí elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [poštovní směrovací číslo] [obec a číslo], a žalovaná se zavázala elektřinu odebírat a platit za ni cenu. Žalobkyně dne 12. 7. 2021 vystavila žalované vyúčtování spotřeby elektřiny [číslo] na částku 13 676 Kč splatnou dne 29. 7. 2021 a dále jí dne 9. 8. 2021 vystavila vyúčtování spotřeby elektřiny [číslo] na částku 423 Kč splatnou dne 26. 8. 2021, obojí za období od 8. 7. 2020 do 3. 8. 2021. Žalovaná však zaplatila toliko 9 036 Kč, nezaplaceno tak zůstalo 5 063 Kč. Uvedenou částku žalovaná nezaplatila ani přes upomínku žalobkyně ze dne 28. 2. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastnicemi předložených písemných důkazů. 4. Na základě písemných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, kterou se zavázala dodávat jí elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [poštovní směrovací číslo] [obec a číslo], zajišťovat dopravu elektřiny a související služby dodávky elektřiny a převzít povinnost žalované odebrat elektřinu z elektrizační soustavy s odpovědností za odchylku a žalovaná se zavázala elektřinu odebrat a platit žalobkyni smluvní cenu silové elektřiny a cenu dopravy a souvisejících služeb podle účinného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, to vše na dobu určitou od 10. 10. 2013 do 31. 12. 2014 s automatickým prodloužením vždy o 12 měsíců, pokud žádná ze smluvních stran nejpozději 30 dnů před uplynutím doby neoznámila druhé smluvní straně, že na ukončení trvá. V odběrném místě jmenovitá hodnota hlavního jističe před elektroměrem činila 3 × 25 A a byla mu přiznána distribuční sazba C25d (zjištěno ze smlouvy č. [číslo]). Žalobkyně dne 12. 7. 2021 vyúčtovala žalované částku 4 640 Kč splatnou dne 29. 7. 2021 za spotřebu elektřiny v předmětném odběrném místě v rozsahu 684 kWh ve vysokém tarifu a v rozsahu 1 399 kWh v nízkém tarifu, obojí v období od 8. 7. 2020 do 8. 7. 2021 po odečtení složených záloh v celkové výši 9 036 Kč (zjištěno z řádné faktury za elektřinu [číslo]). Dále žalobkyně dne 9. 8. 2021 vyúčtovala žalované částku 423 Kč splatnou dne 26. 8. 2021 za regulované služby v období od 9. 7. 2021 do 3. 8. 2021 (zjištěno z mimořádné (konečné) faktury za elektřinu [číslo]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dopisem a e-mailem ze dne 28. 2. 2022 (zjištěno z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 28. 2. 2022 a z e-mailu ze dne 28. 2. 2022). 5. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2015, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby, a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu dopravy a souvisejících služeb. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že nedoplatek z vyúčtování uvedených cen v celkové výši 5 063 Kč žalobkyni zaplatila. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž příslušenství pohledávky tvořené úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a náklady spojenými s uplatněním pohledávky podle § 513 o. z. ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož nesplacením peněžitého dluhu ze vzájemného závazku podnikatelů v termínu jeho splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze 2 úkonů (výzva k plnění a žaloba) podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu např. ve věci sp. zn. 19 C 457/2021, 67 C 454/2021 či 14 C 445/2021), v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.