14 C 253/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 5. 2021 provedla nucený odtah motorového vozidla [registrační značka], při němž vozidlo dočasně umístila na odtahový vůz a poodjela s ním na vhodné místo a po odpadnutí důvodů pro odtah vozidlo vrátila zpět. Cena za nucený odtah činila 1 300 Kč podle § 2 odst. 2 nařízení [územní celek] [číslo] z roku [rok]. Žalovaný jako provozovatel vozidla uvedenou částku nezaplatil ani přes výzvu žalobkyně ze dne 19. 8. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů. 4. Na základě písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně je právnickou osobou ve formě příspěvkové organizace zřízenou [územní celek] a předmětem její činnosti je mimo jiné výkon oprávnění [územní celek] jako vlastníka komunikace spočívající v odstranění silničních vozidel za účelem a k naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel (zjištěno z úplného znění zřizovací listiny žalobkyně ze dne 26. 5. 2020). Dne 18. 5. 2021 v 9.40 hodin žalobkyně provedla odtah vozidla [tovární značka] [model], [registrační značka], z ulice [ulice] v [obec a číslo] od sloupu veřejného osvětlení [číslo] na základě svého rozhodnutí jako vlastníka komunikace s odkazem na §19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“) při komplexní údržbě komunikací a v 10.05 hodin složila vozidlo na místo odtahu, za což si účtovala cenu 1 300 Kč (zjištěno z protokolu o odtahu vozidla [číslo] fotografie). Žalovaný byl v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla (zjištěno z karty vozidla). Maximální cena za technický úkon spočívající v dočasném umístění vozidla na odtahový vůz, jeho poodjetí na vhodné místo a následné vrácení zpět po odpadnutí důvodů pro odtah činila 1 300 Kč (zjištěno z § 2 odst. 2 a § 3 odst. 4nařízení Rady [územní celek] [číslo] [rok] ze dne [datum] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 1 300 Kč dopisem ze dne 19. 8. 2021 ve lhůtě do 18. 9. 2021 a dále dopisem ze dne 13. 1. 2022 (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 19. 8. 2021 včetně obálky s dodejkou a z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 13. 1. 2022 včetně obálky s dodejkou). 5. Podle § 19b odst. 1 vět první a druhé zákona o pozemních komunikacích,„ (j) e-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno.“ 6. Podle § 19b odst. 2 věty první zákona o pozemních komunikacích,„ (b) ylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit.“ 7. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalobkyně v souladu s § 19b odst. 1 větami první a druhou zákona o pozemních komunikacích odstranila silniční vozidlo, které bylo ponecháno na pozemní komunikaci v rozporu s dočasným zákazem nebo omezením stání nebo zastavení a jehož provozovatelem byl žalovaný, o po pominutí důvodů pro odstranění vozidlo vrátila na místo, odkud bylo odstraněno, přičemž uvedené oprávnění bylo žalobkyni svěřeno jejím zřizovatelem jako vlastníkem předmětné pozemní komunikace. Žalovanému tak vznikla povinnost nést náklady na odstranění, odstavení a vrácení vozidla podle § 19b odst. 2 části věty první před středníkem zákona o pozemních komunikacích ve výši 1 300 Kč stanovené nařízením Rady hlavního města Prahy. Žalovaný uvedenou částku přes výzvu žalobkyni nezaplatil. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž příslušenství pohledávky tvořené úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dostal do prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze 2 úkonů (výzva k plnění, žaloba), podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Za doplnění žaloby soud náhradu nákladů žalobkyni nepřiznal, neboť se jednalo o nadbytečný a neúčelný úkon, k němuž žalobkyně nebyla vyzvána a který ani nepřinesl žádné nové skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.