14 C 476/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 1. 10. 2021 ve znění doplnění ze dne 24. 1. 2022 a doplnění došlého soudu dne 17. 3. 2022 se žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částek v celkové výši 2 190 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 21. 2. 2021 žalovaná nastoupila do vlaku [číslo] směr [obec] [část obce] a dne 24. 2. 2021 nastoupila do vlaku [číslo] směr [obec] provozovaných společností [právnická osoba], jako dopravcem, čímž uzavřela smlouvu o přepravě osob v souladu s kapitolou I. bodem 5. smluvních přepravních podmínek pro veřejnou drážní osobní přepravu účinných od 13. 12. 2020 vyhlášených dopravcem (dále jen„ SPPO“). Žalovaná se ve vlaku po započetí přepravy neprokázala na výzvu pověřeného zaměstnance dopravce platným jízdním dokladem, čímž porušila svou povinnost podle kapitoly II. bodu 13. SPPO. Žalovaná byla proto vyzvána, aby při obou jízdách zaplatila jízdné ve výši 95 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč podle tarifu pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel účinného od 1. 1. 2021 vyhlášeného dopravcem (dále jen„ tarif“), žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Pověřený zaměstnanec dopravce sepsal potvrzení o nedodržení SPPO s variabilním symbolem [číslo] [číslo], potvrzení o nedodržení SPPO s variabilním symbolem [číslo] [číslo] a oznámení o závadách. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2021 dopravce postoupil pohledávky na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna zmocněncem dopravce na základě plné moci [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokátem, v oznámení o postoupení pohledávky a žalobkyní ve výzvě k zaplacení, když obojí bylo žalované zasláno dne 9. 8. 2021 na poslední známou adresu, ta však přesto dluh nesplnila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 3. 2022, k němuž předvolal právního zástupce žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně se svým právním zástupcem se z jednání omluvili podáním došlým soudu dne 17. 3. 2022, přičemž žalobkyně souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti na základě dosavadních tvrzení a předložených důkazů. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto dále ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalované. 4. Soud z potvrzení o nedodržení SPPO č. * [číslo] a oznámení o závadách zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným společností [právnická osoba], [IČO], a to dne 21. 2. 2021 ve vlaku [číslo] ze stanice [obec] do stanice [obec] [část obce] přes [obec] a [obec]. Na výzvu vlakvedoucího se neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Dále soud z potvrzení o nedodržení SPPO č. * [číslo] zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným společností [právnická osoba], [IČO], a to dne 24. 2. 2021 ve vlaku [číslo] ze stanice [obec] [část obce] do stanice [obec], kde vystoupila, přes [obec] a [obec]. Na výzvu průvodčího se neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného, jež v obou případech činila 95 Kč, a přirážky k jízdnému, jež činila 1 000 Kč, vyplývají ze SPPO a tarifu. Ze smlouvy a postoupení pohledávek [číslo] ze dne 3. 8. 2021 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že obě pohledávky vůči žalované byly společností [právnická osoba], postoupeny na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k plnění dopisem ze dne 9. 8. 2021, v němž bylo žalované zároveň oznámeno postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. 5. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], jako dopravcem byly uzavřeny smlouvy o přepravě osob v souladu s § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a § 3 odst. 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ přepravní řád“), a to vždy nejpozději nástupem žalované do vozidla nebo vstupem do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Žalovaná porušila svoji povinnost prokázat se pověřené osobě platným jízdním dokladem. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o dráhách“), jí tak v obou případech vznikla povinnost zaplatit dopravci jízdné ve výši 95 Kč podle tarifu v souladu s § 3 odst. 1 přepravního řádu a přirážku ve výši 1 000 Kč podle SPPO a tarifu v souladu s § 37 odst. 6 zákona o dráhách. Pohledávky vůči žalované byly dopravcem postoupeny na žalobkyni smlouvou podle § 1879 a 1880 o. z. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by jízdné a přirážku k jízdnému dopravci zaplatila. 6. Soud proto žalované uložil povinnost k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Jízdné a přirážka k jízdnému byly splatné v den provedení přepravy, kdy rovněž byla provedena přepravní kontrola. Vzhledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu jí byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu v souladu s § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 190 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za 2 výzvy k plnění, neboť obě výzvy jsou vyjma variabilního symbolu obsahově zcela totožné a nebyl tak žádný rozumný důvod činit 2 samostatné výzvy namísto 1 společné. Rovněž soud nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby, neboť v nich uváděné skutečnosti měly a mohly být již obsahem žaloby, náklady za tyto úkony tak nebyly spojené s účelným uplatňováním práva. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.