14 C 56/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částek v celkové výši 3 014 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 29. 9. 2017 smlouvu, v níž se zavázala dodávat žalovanému elektřinu a zajistit dopravu elektřiny a souvisejících služeb do odběrného místa na adrese„ [adresa] [anonymizováno], [PSČ] [obec]“ a žalovaný se zavázal odebírat elektřinu a platit cenu za dodávky elektřiny podle ceníku a regulovanou cenu za dopravu elektřiny a související služby. [právnická osoba], za dodanou elektřinu vyúčtovala žalovanému fakturou [číslo] splatnou dne 21. 5. 2018 cenu ve výši 724 Kč za období od 7. 10. 2017 do 2. 5. 2018 při spotřebě 0,016 MWh, dále mu fakturou [číslo] splatnou dne 6. 6. 2019 vyúčtovala cenu ve výši 1 325 Kč za období od 3. 5. 2018 do 22. 5. 2019 při spotřebě 0,017 MWh a konečně mu fakturou [číslo] splatnou dne 13. 11. 2019 vyúčtovala cenu ve výši 965 Kč za období od 23. 5. 2019 do 25. 10. 2019 při spotřebě 0,094 MWh. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla společností [právnická osoba], postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 13. 10. 2017 s účinností ke dni 6. 4. 2021, kdy byla zaplacena kupní cena, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 5. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů. 4. Na základě písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 29. 9. 2017 smlouvu, v níž se zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa, převzít odpovědnost za odchylku a zajistit distribuci elektřiny do odběrného místa na adrese„ [adresa] [anonymizováno], [PSČ] [obec]“ a žalovaný se zavázal elektřinu odebrat a zaplatit za ni a za její distribuci cenu (zjištěno ze smlouvy o družených službách dodávky elektřiny ze sítí NN [číslo]). [právnická osoba], vystavila žalovanému fakturu [číslo] za období od 7. 10. 2017 do 2. 5. 2018 se spotřebou 0,016 MWh na částku 724 Kč splatnou dne 21. 5. 2018, dále fakturu [číslo] za období od 3. 5. 2018 do 22. 5. 2019 se spotřebou 0,017 MWh na částku 1 325 Kč splatnou dne 6. 6. 2019 a konečně fakturu [číslo] za období od 23. 5. 2019 do 25. 10. 2019 se spotřebou 0,094 MWh na částku 965 Kč splatnou dne 13. 11. 2019 (zjištěno z uvedených faktur). [právnická osoba], postoupila pohledávku vůči žalovanému smlouvou ze dne 13. 10. 2017 na žalobkyni s účinností ke dni 6. 4. 2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatků č. 1 a 2, z předávacího protokolu a z potvrzení o zaplacení kupní ceny). Zástupce žalobkyně oznámil žalovanému dopisem ze dne 14. 5. 2021 postoupení pohledávky a vyzval jej k plnění (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k uhrazení závazku včetně podacího archu). 5. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Pohledávka společnosti [právnická osoba], vůči žalovanému na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a ceny související služby v elektroenergetice byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 a 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že předmětnou částku společnosti [právnická osoba], nebo žalobkyni zaplatil. Soud tak žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž příslušenství pohledávky tvořené úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když nesplacením peněžitého dluhu v termínu jeho splatnosti se žalovaný dostal do prodlení 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 014 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně (u zdejšího soudu např. ve věci sp. zn. 68 C 88/2022, 19 C 81/2022 nebo 60 C 393/2021), jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.