15 C 171/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 20. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 440 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 131 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 5,5 % ročně z částky 4 440 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, úrokem ve výši 42,32 % ročně z částky 4 440 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) [IČO] a žalovaným byla dne 8. 12. 2001 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na straně věřitele se následně smluvní stranou od 30. 9. 2010 stala právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO], na základě vkladu části podniku společnosti [právnická osoba], s účinností k 9. 9. 2010 do společnosti [právnická osoba], která následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením se společností [právnická osoba], s účinností k 30. 9. 2010. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr ve výši 6 741 Kč, kdy žalovaný se v čl. II. smlouvy zavázal zaplatit právní předchůdkyni společně s jistinou úroky ve výši 42,32 % ročně, formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, kdy banka smlouvu dopisem ze dne 18. 6. 2002 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila k témuž dni. [příjmení] dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové dlužné částky. Celkovou dlužnou částku 7 735 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit, avšak neučinil tak. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 22. 6. 2019. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2016 s účinností k 21. 6. 2019, kdy o postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 17. 7. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ve věci zůstal zcela nečinný. 3. Podáním došlým zdejšímu soudu dne 13. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu v té části, kde se na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 29,37 % ročně z částky 4 440 Kč za dobu od 22. 6. 2019 do zaplacení zpět. S ohledem na tento dispozitivní úkon žalobkyně soud řízení v této části zastavil (výrok I.). 4. Následně se soud zabýval tím, zda žaloba byla podána po právu. 5. Žalovaný a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 8. 12. 2001 smlouvu o úvěru, když žalovaný prohlásil, že má zájem o koupi televizoru v ceně zboží 7 490 Kč. Žalovaný přímo uhradil částku 749 Kč, a následně byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 741 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 12 pravidelných splátkách po 704 Kč, kdy první splátka měla být splatná dne 8. 1. 2002. Celková cena úvěru byla v částce 8 448 Kč Součástí smlouvy byly obchodní podmínky společnosti [právnická osoba], a taktéž sazebník. Úročení a smluvní pokuty nebyly ve smlouvě sjednány (smlouva o úvěru ze dne 8. 12. 2001). Z všeobecných obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] vyplývají postupy, jakým způsobem byly ve smlouvách o úvěru sjednány úrokové sazby, kdy úroková sazba měla být stanovena v příslušné smlouvě či jiném ujednání, a to buď jako pevná nebo pohyblivá. Pohyblivá úroková sazba mohla mít charakter vyhlašované úrokové sazby nebo indexové úrokové sazby (čl. 53 a 54 podmínek). Smlouva o úvěru měla stanovit zejména účelové určení úvěru, jeho výši či maximální výši (limit úvěru), výši úroků či způsob jejího určení a způsob úročení, termíny a způsob čerpání a splácení úvěru a případné zajištění závazků Klienta vůči Bance (čl. 153 podmínek). Úrokové období a splatnosti úroků mí být stanovena ve smlouvě o úvěru (čl. 163 podmínek). Výpočet celkové peněžní částky v případě zesplatnění provede banka, a tuto částku uvede v oznámení prohlášení úvěru za splatný (čl. 183 podmínek). Smluvní pokuta měla být rovna výši úroků a případných poplatků (čl. 183 podmínek). Smluvní pokuta měla být taktéž sjednána v sazebníku (čl. 165 podmínek). Dopisem ze dne 18. 6. 2002 byl dluh žalované k témuž dni zesplatněn, a to tak, že žalovaný na splátkách úvěru dlužil celkem částku 2 816 Kč, na úroku z prodlení 131 Kč, na smluvních pokutách 465 Kč, a jeho dosavadní dluh byl 3 511 Kč. Předčasně splatná část úvěru byla ve výši 4 224 Kč (dopis ze dne 18. 6. 2002). 6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 18. 6. 2019 s účinností k 21. 6. 2019 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, dohoda o úplatě ze dne 18. 6. 2019, potvrzení o úplatě ze dne 21. 6. 2019). O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 3. 7. 2019, kdy byl vyzván k úhradě částky 4 853 Kč (dopis ze dne 3. 7. 2019, podací lístek ze dne 16. 7. 2019). Dopisem ze dne 6. 11. 2020 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 4 440 Kč spolu s příslušenstvím (předžalobní výzva k úhradě ze dne 6. 11. 2020, podací lístek ze dne 9. 11. 2020). 7. Žalobkyně byla vyzvána, aby doložila, na základě čeho požaduje úrok ve výši 44,32 % ročně, resp. 12,95 % ročně po částečném zpětvzetí, z částky 4 440 Kč ročně od 22. 6. 2019 do zaplacení, když tento nárok nevyplývá jak ze smlouvy, tak ani z žalobkyní doložených listin. V tomto smyslu bylo nutné žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o.s.ř., když toto bylo již předchozím přípisem avizováno, avšak žalobkyně se této možnosti vzdala vzhledem k omluvě z nařízeného jednání dne 22. 2. 2022. V této části, tedy v požadovaném úroku 12,95 % ročně z částky 4440 Kč od 22. 6. 2019, byla žaloba ve výroku III. v důsledku neunesení důkazního břemene zamítnuta. 8. V daném případě se žalobkyně domáhala úhrady shora citované částky s tím, že se jedná o dlužnou částku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původní žalobkyní a žalovaným. Smlouva o úvěru se řídila § 657 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném k 8. 12. 2001. Právní předchůdkyně a žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě ujednaly, že celková výše úvěru je 8 448 Kč, a žalovaný má úvěr uhradit ve 12 splátkách po 704 Kč. Žádné další ujednání smlouva neobsahovala. Odkazovala-li smlouva na sazebník a obchodní podmínky stran sjednání úroku a smluvní pokuty, byla to žalobkyně, která nesla důkazní břemeno ohledně oprávněnosti tohoto nároku, a byla tak povinna tyto listiny doložit. Žalobkyně však ničeho, co by opravňovalo její nárok na úrok ve výši 44,32 % ročně, resp. 12,95 % ročně po částečném zpětvzetí, z částky 4 440 Kč ročně od 22. 6. 2019 do zaplacení, nedoložila. Tento úrok se nadto poprvé objevuje až v předžalobní výzvě, když v samotném oznámení o postoupení pohledávky je dluh žalovaného uveden celkovou částkou 4 853 Kč. Soud tak rozhodl, že jelikož žalovaný neprokázal, že na svůj dluh něčeho uhradil, přiznal soud žalobkyni částku 4 440 Kč, jakožto dlužné jistiny úvěru (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb.) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 131 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 5,5 % ročně z částky 4 440 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, když žalovaný se dostal do prodlení (§ 517 zákona č. 40/1964 Sb., § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění k 18. 6. 2002). Současně soud, jelikož žalobkyně neprokázala důvodnost svého nároku na úrok ve výši 44,32 % ročně, resp. 12,95 % ročně po částečném zpětvzetí, z částky 4 440 Kč ročně od 22. 6. 2019 do zaplacení, soud žalobu v této části zamítl (výrok III.). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., žalobkyni neúspěšné jen v nepatrné části žalobního nároku v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení účelně vynaložených nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměnu za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 726 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech též žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Při soudním vymáhání pohledávek se pak žalobkyně nechává zastupovat zástupcem z řad advokátů, kterému předává podklady pro jednotlivé případy, což ostatně plyne ze spisu. Sepsání předžalobní upomínky a žaloby je pak pro zástupce již spíše automatizovaným úkonem, neboť z předložených podkladů doplňuje údaje do předpřipravených textů, tomu ostatně zcela odpovídá obsah podané žaloby, která, ač textově poměrně obsáhlá, obsahuje pouze absolutně nezbytné minimum konkrétních údajů o konkrétním případu. Soud tak shledal uplatnění § 14b cit. vyhl. přiléhavým. Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.