15 C 24/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 468 Kč spolu s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 7. 10. 2018 odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo], žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaný tuto svoji povinnost porušil, když za období od 13. 6. 2019 do 14. 6. 2020 neuhradil ve lhůtě splatnosti vyúčtování spotřeby elektřiny dle faktury [číslo] ze dne 12. 6. 2020, splatné dne 29. 6. 2020 ve výši 10 746 Kč a dle faktury [číslo] ze dne 16. 6. 2020, splatné dne 3. 7. 2020 ve výši 22 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku celkem 10 768 Kč, z toho bylo žalobcem zaplaceno 6 300 Kč a zbývá k úhradě částka 4 468 Kč O zaplacení spotřeby elektřiny byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní upomínkou ze dne 20. 9. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č.l. 4 spisu), žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odstavec 4 o.s.ř.) a ve věci soud mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako zákazníkem byla dne 7. 10. 2018 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo] jakož i závazek žalovaného platit cenu odebrané elektřiny. Tato smlouva byla uzavřena podle zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon (návrh smlouvy sdružených služeb dodávky elektřiny ze dne 7. 10. 2018 a potvrzení – smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny). Cenu elektřiny odebrané v období od 13. 6. 2019 do 14. 6. 2020 neuhradil žalovaný ve lhůtě splatnosti vyúčtování spotřeby elektřiny dle faktury [číslo] ze dne 12. 6. 2020, splatné dne 29. 6. 2020 ve výši 10 746 Kč a dle faktury [číslo] ve výši 22 Kč. Faktury byly žalovanému zaslány na adresu uvedenou ve smlouvě (faktura [číslo] faktura [číslo]). Žalovanému byla zaslána písemná upomínka k zaplacení elektřiny před podáním žaloby, ve které byl vyzván k úhradě nedoplatku za cenu elektřiny ve výši 4 468 Kč (upomínka ze dne 20. 9. 2021, podací arch ze dne 21. 9. 2021). O zaplacení této částky byl žalovaný taktéž upomenut e-mailem z téhož dne (text e-mailu ze dne 20. 9. 2021). 6. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 4 468 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny do shora citovaného odběrného místa (§ 2079 o.z.) a spotřeba elektřiny za období od 13. 6. 2019 do 14. 6. 2020 byla žalovanému řádně vyúčtována shora citovanými fakturami znějící celkem na částku 10 768 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze částku 6 300 Kč, žalobkyně tak jako dlužnou částku vymáhala vzniklý nedoplatek ve výši 4 468 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by na úhradu dlužné částky zaplatil více než žalobkyní tvrzených 6 300 Kč O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán. 7. S ohledem na shora uvedené byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 468 Kč jakožto kupní cenu spotřebované elektřiny (§ 2118 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to za období od splatnosti žalované částky do zaplacení. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni vznikly v souvislosti s tímto řízením náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náhrada nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů řízení podle § 2 odstavec 1 vyhlášky, neboť žalobkyně podala žalobu ve standardizovaném znění, jež žalobkyně podává v obdobných věcech opakovaně, její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních faktur a dlužných částek. Celkem soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč. Dle § 149 odst. 3 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyně. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.