15 C 53/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 5 801 Kč spolu s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná byla na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 9. 12. 2019 odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaná se zavázala zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaná tuto svoji povinnost porušila, když za období od 1. 12. 2019 do 11. 11. 2020 neuhradila ve lhůtě splatnosti vyúčtování spotřeby elektřiny dle faktury [číslo] ze dne 25. 6. 2020, splatné dne 13. 7. 2020 ve výši 7 005 Kč a dle faktury [číslo] ze dne 16. 11. 2020, splatné dne 3. 12. 2020 ve výši 3 596 Kč. Žalobkyně tedy vyúčtovala žalované shora uvedenou částku a žalovaná doposud uhradila pouze částku 4 800 Kč O zaplacení spotřeby elektřiny byla žalovaná žalobkyní vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 21. 10. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č.l. 5 spisu), žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřila (§ 101 odstavec 4 o.s.ř.) a ve věci soud mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako zákazníkem byla dne 9. 12. 2019 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [PSČ] [část Prahy] i závazek žalované platit cenu odebrané elektřiny. Tato smlouva byla uzavřena podle zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 6. 2020). Cenu elektřiny odebrané v období od 1. 12. 2019 do 11. 11. 2020 neuhradila žalovaná ve lhůtě splatnosti vyúčtování spotřeby elektřiny dle faktury [číslo] ze dne 25. 6. 2020, splatné dne 13. 7. 2020 ve výši 7 005 Kč a dle faktury [číslo] ze dne 16. 11. 2020, splatné dne 3. 12. 2020 ve výši 3 596 Kč. Faktury byly žalované zaslány na adresu uvedenou ve smlouvě (faktura [číslo] faktura [číslo]). Žalované byla zaslána písemná upomínka k zaplacení elektřiny před podáním žaloby, ve které byl vyzván k úhradě nedoplatku za cenu elektřiny ve výši 5 801 Kč (upomínka ze dne 21. 10. 2021, podací arch ze dne 22. 10. 2021). O zaplacení této částky byla žalovaná taktéž upomenuta e-mailem z téhož dne (text e-mailu ze dne 21. 10. 2021). 6. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 5 801 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny do shora citovaného odběrného místa (§ 2079 o.z.) a spotřeba elektřiny za období od 1. 12. 2019 do 11. 11. 2020 byla žalované řádně vyúčtována shora uvedenými fakturami znějící na částku 10 601 Kč, přičemž žalovaná uhradila pouze částku ve výši 4 800 Kč Ani v samotném řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by na úhradu dlužné částky zaplatila více, než bylo tvrzeno žalobkyní. O úhradu dlužné částky byla žalovaný žalobkyní upomínán. 7. S ohledem na shora uvedené byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 801 Kč jakožto kupní cenu spotřebované elektřiny (§ 2118 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to za období od splatnosti žalované částky do zaplacení. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni vznikly v souvislosti s tímto řízením náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náhrada nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů řízení podle § 2 odstavec 1 vyhlášky, neboť žalobkyně podala žalobu ve standardizovaném znění, jež žalobkyně podává v obdobných věcech opakovaně, její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních faktur a dlužných částek. Celkem soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč. Dle § 149 odst. 3 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyně. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.