17 C 333/2021-86 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] postupem dle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), v platném znění, dále jen„ ZMV“ domáhala určení, že vlastníkem pozemku KN parc. [číslo] v katastrálním území Hloubětín je Česká republika (dále také„ předmětný pozemek“) s příslušností hospodařit pro [název žalované] (tj. pro žalovanou [číslo]). 2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že je osobou oprávněnou ve smyslu § 3 písm. b) ZMV. Žalovaná [číslo] je v katastru nemovitostí vedena jako vlastník předmětného pozemku (pozemku KN parc. [číslo] v katastrálním území Hloubětín) a žalované [číslo] byla podle údajů v katastru nemovitostí svěřena správa předmětného pozemku. Žalobkyně je přesvědčena, že skutečným vlastníkem předmětného pozemku není žalovaná [číslo] ale Česká republika a že příslušnost hospodařit s tímto pozemkem přísluší žalované [číslo]. Žalobkyně uvedla, že předmětný pozemek sice není v katastru nemovitostí evidován jako součást zemědělského půdního fondu, avšak žalobkyně má za to, že skutečný stav evidenčnímu stavu odporuje. Předmětný pozemek je tvořen trvalým travním porostem a vzrostlými stromy, a je proto součástí zemědělského půdního fondu nebo k němu náleží ve smyslu § 1 odst. 2, odst. 3 zákona České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v platném znění, dále jen„ zákon o ochraně zemědělského půdního fondu“, a z tohoto důvodu je proto žalovaná [číslo] příslušná k hospodaření s tímto pozemkem. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soudům opakovaně ukládá, aby se bez ohledu na případný zápis v katastru nemovitostí, jenž v tomto ohledu nemá konstitutivní povahu, důsledně zabývaly otázkou, která z organizačních složek státu je skutečně příslušná vystupovat v konkrétní právní věci za stát. Předmětný pozemek katastru nemovitostí (KN) odpovídá alespoň z části původnímu pozemku pozemkového katastru (PK) [číslo] vedenému na knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území Hloubětín. Jejím vlastníkem byl subjekt [anonymizována tři slova]. [jméno] v [část obce], právní předchůdkyně žalobkyně, a tyto pozemky tvořily původní církevní majetek ve smyslu § 2 písm. a) ZMV alespoň po část rozhodného období. V případě předmětných pozemků došlo v rozhodném období k majetkové křivdě v důsledku skutečností uvedených v § 5 písm. a) ZMV, tedy odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). Pozemek parc. [číslo] (předmětný pozemek) má původ v pozemku PK [číslo]. Pozemek byl odejmut rozhodnutím Okresního národního výboru [okres] ze dne [datum], č. Zem. [číslo], kterým byl pozemek přidělen [anonymizována dvě slova] – [anonymizována tři slova] [obec]. Žalovaná [číslo] měla vlastnické právo k předmětnému pozemku nabýt ex lege, a to na základě ustanovení § 1 odst. 1 zákona České národní rady č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, v platném znění, dále také„ ZPO“, avšak žalobkyně je přesvědčena, že podmínky stanovené tímto ustanovením nebyly naplněny. Ke vkladu vlastnického práva žalované [číslo] do katastru nemovitostí došlo na základě listiny označené jako„ Ohlášení o nabytí vlastnického práva“ ze dne [datum], zn. [anonymizováno] [číslo] vyhotovené [stát. instituce], [anonymizována tři slova]. Nárok žalobkyně pak není limitován promlčecí dobou, jak konstatoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 390/2021. 3. Žalovaná [číslo] navrhla zamítnutí žaloby a uvedla, že ačkoliv žalobkyně zpochybňuje splnění podmínek přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na žalovanou [číslo] aniž by však uvedla, jaké podmínky neměly být naplněny. Žalobkyně rovněž rezignovala na prokázání toho, že předmětný pozemek byl jejím původním majetkem ve smyslu § 2 písm. a) ZMV, když se v této souvislosti omezuje toliko na tvrzení, že předmětný pozemek KN odpovídá alespoň zčásti původnímu pozemku PK [číslo] vedenému v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území Hloubětín. Žalobkyně je povinna tvrzení uvedená v žalobě nejen tvrdit, ale také prokázat. 4. Žalovaná [číslo] nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná [číslo] předně uvedla, že není zřejmé, o jakých konkrétních pozemcích žalobkyně v žalobě hovoří, když tvrdí, že předmětný pozemek odpovídá alespoň z části původnímu pozemku PK [číslo]. Předmětný pozemek přešel dle § 1 ZPO. Přechod byl řádně ohlášen a žalobkyně až do podání žaloby proti tomuto přechodu nikterak nebrojila. Žalobkyně v žalobě sice uvádí, že je přesvědčena, že žalovaná [číslo] podmínky předvídané § 1 odst. 1 ZPO nenaplnila, avšak nikterak již neuvádí, které podmínky neměly být naplněny. Z § 1 odst. 1 ZPO vyplývají 3 podmínky přechodu do vlastnictví obcí, a to 1) pozemek byl ve vlastnictví České republiky; 2) právo hospodaření k pozemku příslušelo národnímu výboru a 3) s pozemkem bylo fakticky hospodařeno. Tyto podmínky přitom žalovaná [číslo] má za naplněné, když 1) již skutečnost, že žalobkyně žaluje na určení vlastnického práva státu, svědčí o tom, že i žalobkyně považuje za nesporné, že pozemek byl ve vlastnictví České republiky. Pokud církevní subjekty v jiných řízeních opakovaně tvrdily, že se mělo jednat o majetek Československé republiky, je nutno zdůraznit, že takové tvrzení je zjevně nepravdivé, neboť v roce 1991 Československá republika neexistovala. V době účinnosti ZPO, tedy po vzniku [obec] a Slovenské federativní republiky byl majetek České republiky a majetek Slovenské republiky rozdělen. Předmětný pozemek byl majetkem České republiky. 2) [příjmení] smlouvou ze dne [datum] převzal do správy předmětný pozemek Odbor výstavby Národního výboru hl. m. [obec], a to ke dni [datum]. Důvodem dle bodu 5 této smlouvy bylo„ přejímající pozemku užívá“ a 3) předmětný pozemek sloužil a slouží k potřebám městské části. Jedná se o veřejnou zeleň, o kterou se staral Národní výbor. Následně o tento pozemek převzala péči [název žalované]. Faktické hospodaření Národního výboru vyplývá i ze samotné hospodářské smlouvy ze dne [datum], kde je uvedeno, že důvodem převodu je, že přejímající (tj. Národní výbor) pozemek užívá. Užívání pozemku dále vyplývá také z prohlášení o přechodu vlastnického práva ze dne [datum], kde je uvedeno„ Hlavní město Praha s nimi hospodařilo ke dni [datum]“, jakož i z náhledu do dobových ortofotomap. V roce 2001 byl předmětný pozemek na základě usnesení zastupitelstva [anonymizováno] [obec] [číslo] svěřen [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] (tj. žalované [číslo]). O předmětný pozemek se žalovaná [číslo] stará v souladu se zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], v platném znění a obecně závaznou vyhláškou č. 55/2000 Sb. Žalobkyni nejde o nalezení pravdy, neboť sama nemá žádný reálný důvod, proč by se měla domnívat, že u přechodů pozemků nastal problém, ale snaží se zpochybnit, co se dá s cílem„ urvat“ pár pozemků. Dle rozhodovací praxe soudů je aktuálně nutné k podmínce„ faktického hospodaření“ přistupovat citlivě, a to právě s ohledem na dobu, která uplynula. Nárok žalobkyně je navíc dle názoru žalované [číslo] promlčený, když pro případ podání žaloby o určení vlastnického práva dle § 18 ZMV oprávněnou osobou bude v pozici vedlejšího účastníka vystupovat povinná osoba (§ 93 odst. 1 o. s. ř.). Podání žaloby je časově limitováno, a to po dobu 3 let od nabytí účinnosti ZMV. Současně pak žalovaná [číslo] považuje postup žalobkyně za zjevné zneužití práva, neboť žalobu mohla podat již dříve, tedy v době, kdy byla otázka promlčení práva podat žalobu dle § 18 ZMV v tříleté promlčecí lhůtě v rámci odborné veřejnosti i judikatury soudů konzistenčně přijímána, akceptována a nebyla nijak zpochybňována. Žalobkyně však žalobu podala po více než 8 letech od nabytí účinnosti ZMV s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 390/2021, čímž se pokouší zhojit svou předchozí nedůvodnou pasivitu při hájení tvrzených práv. Takový výkon přitom nepožívá právní ochrany. Konečně pak žalovaná [číslo] uvedla, že došlo k vydržení (příp. k mimořádnému vydržení) předmětného pozemku. 5. Žalovaná [číslo] nárok žalobkyně neuznala a rovněž navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná [číslo] uvedla, že ohledně předmětného pozemku byly splněny všechny podmínky k přechodu pozemku do vlastnictví [anonymizováno] [obec] podle ZPO. Přechody podle ZPO tzv. blokaci ve smyslu § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění do [datum], dále jen„ zákon o půdě“, nepodléhaly a docházelo k nim zcela legálně, přímo ex lege. Ustanovení § 29 zákona o půdě ve znění účinném do 31. 12. 2012 blokovalo pouze zemědělské nemovitosti proti převodům a zdánlivým přechodům, tedy blokovalo pouze pozemky zemědělského půdního fondu a pouze v tomto rámci nutno vykládat žalobní legitimaci podle § 18 ZMV v případ