18 C 51/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobce se svým návrhem z [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 484,67 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobce, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobce jej dle shora cit. zákona zařadil do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobcem informován. Shora popsaným jednáním se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalovanému vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období od února 2020 do prosince 2020 v celkové výši 1 484,67 Kč (měsíčně á 135 Kč). Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že oba účastníci shodně souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, postupoval soud v souladu s ust. § 115a o.s.ř. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění byl žalovaný vyzván k přihlášení se jako poplatník žalovaného. Žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobce, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, a žalobce jej dle shora cit. zákona zařadil do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobcem informován. Shora popsaným jednáním se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalovanému vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období od února 2020 do prosince 2020 v celkové výši 1 484,67 Kč - měsíčně á 135 Kč (výzva k přihlášení poplatníka vč. doručenky, informace o zařazení žalovaného jako poplatníka, výzva k zaplacení dlužné částky vč. dodejky). Po takto provedeném dokazování soud uzavřel, že v daném případě byla žaloba podána důvodně. Žalovaný tak tím, že dosud žalobci dlužnou částku neuhradil, nesplnil svoji povinnost vyplývající pro něj z ust. § 7 odst. 2, 3 a ust. § 10 zákona č. 384/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalovaný ani netvrdil a tím méně prokázal, že by řádně dostál svým závazkům vůči žalobci. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v žalobcem kapitalizované výši 168,04 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odstavec 1 o.s.ř. ve spojení s rozhodnutím Ústavního soudu ČR I. ÚS 3344/2012, kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo toliko na náhradu nákladů řízení spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.