18 C 9/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se svým návrhem z [datum] domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 945 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače a vznikla jí tak povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když tuto povinnost žalovaná splnila dne [datum]. Žalované tak v souladu se zákonem č. 384/2005 Sb. vznikla povinnost hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná dosud žalobci neuhradila poplatek za období od června 2020 do prosince 2020 včetně v celkové výši 945 Kč (měsíčně á 135 Kč). 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že oba účastníci shodně souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, postupoval soud v souladu s ust. § 115a o.s.ř. 4. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače a vznikla jí tak povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když tuto svou povinnost žalovaná splnila dne [datum] (potvrzení České pošty). Žalovaná dosud žalobci neuhradila poplatek za období od června 2020 do prosince 2020 v celkové výši 945 Kč – měsíčně á 135 Kč (výpis detailu dluhu). Žalobce žalovanou písemně upomenul o úhradu dlužné částky, avšak bezvýsledně (upomínka, dodejka). 5. Žalovaná tak tím, že dosud žalobci dlužnou částku neuhradila, nesplnila svoji povinnost vyplývající pro ni z ust. § 7 odst. 2, 3 a ust. § 10 zákona č. 384/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalovaná ani netvrdila a tím méně prokázala, že by řádně dostála svým závazkům vůči žalobci. 6. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil jí soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v žalobcem kapitalizované výši 89,41 Kč. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odstavec 1 o.s.ř. ve spojení s rozhodnutím Ústavního soudu ČR I. ÚS 3344/2012, kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalované právo toliko na náhradu nákladů řízení spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.