24 C 115/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se svou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 552 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce uzavřel se žalovanou Smlouvu o nájmu bytu č. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum]. Předmětem smlouvy bylo užívání bytu [číslo] umístěného v domě na adrese [adresa žalované]. Žalobce eviduje za žalovanou dlužnou částku ve výši celkem 552 Kč, skládající se z nedoplatku na nájemném za měsíc září [rok]. Žalovaná žalobci dlužnou částku neuhradila, a to ani po zaslání upomínky ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když se žalobce i žalovaná k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Dne [datum] byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě níž pronajímatel přenechal nájemci do užívání byt [číslo] o velikosti 2+1 ve 5. patře domu [adresa] ulice [ulice] v [obec a číslo] - [část obce], kdy nájem byl sjednán na dobu určitou a nájemce se ve smlouvě zavázal hradit nájemné a zálohy na úhradu plnění poskytovaných společně s užíváním bytu měsíčně ve výši, jaká je uvedena v evidenčním listu (nájemní smlouva ze dne [datum]). Nájemné bylo sjednáno ve výši 120 Kč za 1m2 a poskytování služeb spojených s nájmem bytu a náhrada za toto plnění se stanovení dohodou a konkrétní výše měsíčního nájemného a záloh na úhradu cen služeb je uvedena v evidenčním listu (čl. V. odst. 1 a 2 smlouvy). [ulice] nájemné spolu se zálohami se žalovaná zavázala hradit v dohodnutém termínu, nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné (č. V. odst. 6 smlouvy). Výměra bytu činila 42,85 m2 (evidenční list pro výpočet nájemného ze dne [datum]). Výše nájemného a záloh za služby od [datum] činila 7 615 Kč (evidenční list pro výpočet nájemného ze dne [datum]). Nedoplatek na vyúčtování služeb za období září [rok] činil 552 Kč (výpočet příslušenství pohledávky). Žalobce dne [datum] zaslal žalované upomínku (výzva k úhradě dluhu ze dne [datum], kopie obálky). Z tvrzení žalobce, které žalovaná nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. 6. Po provedeném řízení a dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že žalovaná byla v předmětném období, tedy v září [rok] nájemcem bytu [číslo] v domě [adresa] (§ 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku). S tím se pojila povinnost žalované platit nájemné, poplatky za bytové vybavení a za služby v celkové výši 7 615 Kč měsíčně. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by nájemné a poplatky byly uhrazeny. V řízení rovněž nebylo ze strany žalované tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by k zániku nájmu bytu došlo před měsícem září [rok]. Z daného důvodu žalovanou stíhá povinnost k úhradě nájemného a poplatků za služby za dobu trvání nájmu. S ohledem na shora uvedené byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku 552 Kč. 7. Výrok soudu o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení. § 142 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na poslední vývoj judikatury Ústavního soudu týkající se práva na náhradu nákladů právního zastoupení statutárních měst a jejich městských, se soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přidržel stanoviska Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu II.ÚS 2396/09 ze dne [datum] (viz též nález sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne [datum]). V uvedeném rozhodnutí Ústavní soud uzavřel, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Žalobce, kterým je v tomto řízení Hlavní město Praha, nepochybně disponuje takovým materiálním a personálním vybavením, aby pouze svými pracovníky a zaměstnanci mohl podávat žaloby k soudu, účastnit se jednání a hájit svá práva a zájmy. Konečně skutečnosti, které by měly takový závěr vyvracet, v řízení tvrzeny nebyly. Soud proto žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 600 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč dle položky [číslo] bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků a dále paušální náhradu nákladů za 2 úkony právní služby v celkové výši 200 Kč (2 x 100 Kč), dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 8. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.