27 C 148/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne 7. 2. 2022 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 36 332 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Žalobkyně svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovanou odvozuje z ust. § 4 odst. 1 zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ust. § 4 odst. 6 zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalované. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalované výzvy dne 22. 10. 2020 a dne 2. 12. 2020 a tyto byly doručeny dne 6. 11. 2020, resp. 17. 12. 2020. Žalobkyně se dále vyjádřila v tom smyslu, že, při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ust. § 15 odst. 1 až 3 zákona. Žalobkyně takto zjistila, že nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná coby provozovatel neměla v období ode dne 16. 6. 2019 do dne 30. 11. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Předmětné vozidlo tak bylo nepojištěno 168 dní a žalovaná tímto jednáním porušila zákonnou povinnost pojistit vozidlo (dále pouze„ nárok 1“). Žalobkyně shora uvedeným postupem dále zjistila, že žalovaná neměla ohledně stejného automobilu ani ode dne 1. 12. 2019 do dne 31. 3. 2020 (dále pouze„ nárok 2“) a ode dne 1. 4. 2020 do dne 31. 7. 2020 (dále pouze„ nárok 3“) k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Předmětné vozidlo tak bylo nepojištěno v každém z těchto dalších období 122 dní a žalovaná tímto jednáním opětovně porušila zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak dle ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl nárok na příspěvek ohledně všech tří shora uvedených nároků. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 zákona platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalované výzvy k úhradě příspěvků. Splatnost příspěvků nastala dne 5. 1. 2021, resp. 15. 2. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na předmětné výzvy nereagovala a ničeho neuhradila, byla jí dne 10. 11. 2021 zaslána předžalobní upomínka ohledně nároku 1 a 2 a dne 18. 11. 2021 ohledně nároku 3, s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání. Žalovaná po zaslání předžalobních upomínek neuhradila ničeho. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje uhradit ohledně nároku 1 dlužnou částku ve výši 14 748 Kč, která se skládá: a) Ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (dle ust. § 2 odst. 1, písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 86 Kč), tzn. 168 dní krát 86 Kč = 14 448 Kč; b) Z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Dále žalobkyně požaduje na základě stejných zákonných a podzákonných ustanovení uhradit ohledně nároku 2 dlužnou částku ve výši 10 792 Kč, která se skládá: a) Ze základu příspěvku, tzn. 122 dní krát 86 Kč = 10 492 Kč; b) Z poplatku ve výši 300 Kč; a ohledně nároku 3 na základě stejných ustanovení částku ve výši 10 792 Kč, skládající se z a) Ze základu příspěvku, tzn. 122 dní krát 86 Kč = 10 492 Kč; b) Z poplatku ve výši 300 Kč. Žalovaná do dne podání žaloby na požadovaná plnění neuhradila ničeho, přestože byla předžalobně upomenuta. 2. Dne 1. 3. 2022 podala žalobkyně skutkově i právně shodnou žalobu na stejnou žalovanou, kterou se domáhala částky 19 006 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného příspěvku ke stejnému vozidlu za období od 25. 9. 2020 do 3. 5. 2021 (221 dní, dále jen„ nárok 4“). Splatnost příspěvku nastala dne 7. 12. 2021, nicméně žalovaná na něj ani přes předžalobní výzvu ničeho neuhradila. Tato žaloba byla vedena pod sp. zn. 27 C 182/2022. 3. Usnesením ze dne 30. 6. 2022, č.j. 27 C 182/2022-17 zdejší soud rozhodl o spojení shora uvedených věcí k této spisové značce. 4. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná je vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla [registrační značka] na základě kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2019. Dopisy ze dne 22. 10. 2020, 2. 12. 2020 a 23. 9. 2021 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě příspěvků do garančního fondu České kanceláře pojistitelů s odůvodněním, že z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, vyplývá, že vozidlo [registrační značka] jehož je žalovaná provozovatelem/vlastníkem, nebylo v obdobích od 16. 6. 2019 do dne 30. 11. 2019, od 1. 12. 2019 do dne 31. 3. 2020, od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 a od 25. 9. 2020 do 3. 5. 2021 pojištěno s tím, že předpis příspěvku za tato období činí 14 748 Kč ohledně prvního nároku, 10 792 Kč ohledně druhého, 10 492 Kč ve vztahu k třetímu a 19 006 ohledně čtvrtého nároku (u nároku 3, 4 nejprve požadován bez nákladů na mimosoudní vymáhání ve výši 300 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě do 60 dnů od doručení výzev (předmětné výzvy). Žalovaná byla opětovně vyzývána žalobkyní k úhradě příspěvků do garančního fondu dopisy ze dne 3. 2. 2021 a ze dne 11. 3. 2021, 31. 12. 2021 zde již včetně nákladů 300 Kč (řečené upomínky, doručenky). Dopisy ze dne 10. 11. 2021, ze dne 18. 11. 2021 a ze dne 26. 1. 2022 byla žalovaná vyzvána právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky příspěvku do garančního fondu ohledně uvedených nároků (předžalobní upomínky z tohoto dne, záznam o podaných zásilkách). 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla byla povinna dle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, mít uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalované, aby případně v rámci své procesní obrany vymezila rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátila. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaná byla v řízení zcela nečinná. Žalobkyně tak dle názoru soudu unesla důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalované v dané věci. Naproti tomu v řízení ze strany žalované nebylo ani tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by v obdobích od 16. 6. 2019 do dne 30. 11. 2019, od 1. 12. 2019 do dne 31. 3. 2020, od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 a od 25. 9. 2020 do 3. 5. 2021 splnila svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení zák. č. 168/1999 Sb. (mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Žalobkyně v souladu se zák. č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla a o úhradu ji rovněž upomínala. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by v prodloužené zákonné lhůtě 60 dnů od doručení výzvy svou povinnost k úhradě zákonného příspěvku splnila či že by prokázala, že na její straně nebyla dána povinnost k úhradě tohoto příspěvku. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a v souladu s § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. uložil žalované povinnost k úhradě žalovaných částek skládajících se z dlužného příspěvku a nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. o) vyhl. č. 205/1999 Sb., § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení žalobkyní uplatněných zákonných úroků z prodlení ke každé z žalovaných částek. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu