27 C 159/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 28. 3. 2022 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalované zaplacení celkové částky 87 177,25 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že žalovaná uzavřela dne 14. 7. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jako banka) smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 101 912 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách a platit úrok z prodlení ve výši 11,90 % ročně a další případné příslušenství. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, banka využila svého práva a dne 6. 8. 2021 prohlásila celý úvěr za splatný. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a [právnická osoba] a.s. (dále jen přechodný věřitel) ze dne 1. 10. 2021, kdy přechodný věřitel nabyl předmětnou pohledávku od banky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze stejného dne. S ohledem na shora uvedené žalobkyně požaduje žalovanou částku a příslušenství. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku požadované žalobkyni nezaplatila. Dne 24. 6. 2022 žalobkyně dále k výzvě soudu doplnila své procesní stanovisko, když uvedla, že úvěruschopnost žalované prověřovala banka, která nezjistila skutečnosti, které by žalovanou vylučovaly z poskytnutí smlouvy o úvěru. 2. K jednání konanému dne 16. 9. 2022 se účastníci nedostavili, žalobkyně se omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy; soud tak jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud na jednání provedl následující důkazy, na základě kterých dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru z 14. 7. 2019, jejíž nedílnou součástí jsou k důkazu provedené VOP banky účinné od 13. 1. 2018 a ceník banky účinný od 13. 4. 2019, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela žalovaná s bankou. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka úvěru ve výši 101 912 Kč, kterou byla žalovaná povinna splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 672 Kč, nejpozději do 20. 7. 2027. Sjednaná úroková sazba činila 11,90 % ročně z nesplacené jistiny úvěru. Dle článku 8.1 písm. a) je porušením smlouvy, pokud se žalovaná dostane do prodlení s jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane do prodlení se splácením více než dvou splátek. Dle článku 8.2 písm. b) byla banka v případu porušení smlouvy oprávněna zesplatnit jednorázově veškeré dluhy z úvěru. Dle článku 8.3 v případě porušení smlouvy spojeného s nesplacením splátky či jakékoli pohledávky žalobkyni vzniká nárok na řádný úrok z úvěru, úrok z prodlení z nesplacené částky, smluvní pokutu dle ceníku banky a náklady spojené s případným vymáháním úvěru. Banka poskytla žalované sjednané prostředky ve výši 101 912 Kč dle podmínek smlouvy na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Předmětný úvěr v sobě zahrnoval konsolidaci staršího úvěru žalované u banky (č. [bankovní účet] ve výši 81 912 Kč). Z poslední výzvy k úhradě z 5. 7. 2021 je patrné, že žalobkyně z důvodu řádného nesplácení vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek ve výši 6 079 Kč do 6. 8. 2021 a žalovanou zároveň upozornila, že jinak bude úvěr k tomuto datu zesplatněn. K zesplatnění dluhu došlo dopisem banky ze 7. 8. 2021, kterým banka žalované oznámila zesplatnění celého dluhu z úvěru a upozornila žalovanou, že ode dne 7. 8. 2021 je dlužná pohledávka úročena souběžně smluvní úrokovou sazbou a sazbou úroku z prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 22. 9. 2021 včetně seznamu pohledávek z 30. 9. 2021 pak soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] (banka) postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] a.s.. [IČO] (přechodného věřitele). Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 1. 10. 2021 včetně seznamu pohledávek vzal soud za své, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena ze strany přechodného věřitele na žalobkyni. Z dopisů, oznámení o postoupení pohledávky z 14. 10. 2021 a ze dne 1. 11. 2021 (včetně podacích archů) soud zjistil, že shora uvedená postoupení byla žalované oznámena jak ze strany banky, tak ze strany přechodného věřitele. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2021 (včetně podacího archu) vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní předžalobně vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 101 476,68 Kč. Z k důkazu provedené tabulky pohledávky z 1. 10. 2021 pak soud vzal za svou žalobkyní vyčíslenou žalovanou částku včetně příslušenství. K důkazu soud ještě provedl listiny doložené žalobkyní k doplnění její žaloby, a to posouzení úvěruschopnosti žalované z 14. 7. 2019 a výpisy z účtu žalované č. [bankovní účet] (12 listů) vedené u banky, ze kterých je patrné, že banka provedla posouzení úvěruschopnosti s kladným výsledkem, a to na základě pravidelného příjmu docházejícího žalované na účet vedený u banky (č. [bankovní účet]), kterým byl vdovský a sirotčí důchod ve výši 24 108 Kč měsíčně, když splátkové zatížení žalované po poskytnutí nového (předmětného) úvěru činilo částku 3 129 Kč měsíčně. 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. Žalobkyně se stala vlastníkem žalované pohledávky k 1. 10. 2021 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze stejného dne uzavřené s přechodným věřitelem, aktivní legitimace žalobkyně tedy vyplývá z ust. § 1879 a 1880 o.z. V řízení bylo prokázáno, že mezi bankou a žalovanou byla 14. 7. 2019 uzavřena shora popsaná smlouva o spotřebitelském úvěru (ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z.), na základě které žalovaná čerpala částku 101 912 Kč. V řízení nebylo ze strany žalované tvrzeno a tím méně prokázáno, že by žalobkyní požadovanou nesplacenou částku úvěru ve výši 87 177,25 Kč řádně a včas uhradila, nebo že by k zániku dluhu, či částečnému plnění, došlo jiným způsobem. S ohledem na shora uvedené byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni takto specifikovanou dlužnou částku, spolu s požadovaným příslušenstvím jak v kapitalizované, tak nekapitalizované podobě. Nezaplacením peněžitého dluhu se žalovaná dostala do prodlení a vznikla jí tak dle ustanovení § 1970 o.z. povinnost platit vedle shora uvedeného též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši 8,5 % ročně, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od data požadovaného žalobkyní (2. 10. 2021). Proto soud rozhodl tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 488 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 6, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 13 860 Kč (4 620 Kč za 1 úkon) a dále 3 paušální částky náhrady po 300 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne 24. 6. 2022, neboť se jednalo o skutečnosti, které měly být uvedeny již v rámci původní žaloby a soud tak tento úkon neshledal ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. účelným. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 21 347,60 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 6. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.