27 C 2/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne 22. 10. 2021 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 18 410 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Žalobkyně svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje z ust. § 4 odst. 1 zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ust. § 4 odst. 6 zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvy dne 10. 12. 2020 a dne 10. 5. 2021 a tyto byly doručeny dne 25. 12. 2020, resp. 25. 5. 2021. Žalobkyně se dále vyjádřila v tom smyslu, že, při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ust. § 15 odst. 1 až 3 zákona. Žalobkyně takto zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby provozovatel neměl v období ode dne 9. 6. 2020 do dne 22. 10. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Předmětné vozidlo tak bylo nepojištěno 136 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo (dále pouze„ nárok 1“). Žalobkyně shora uvedeným postupem dále zjistila, že žalovaný neměl ohledně stejného osobního automobilu ani ode dne 23. 10. 2020 do dne 9. 3. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Předmětné vozidlo tak bylo nepojištěno dalších 138 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo (dále pouze„ nárok 2“). Žalobkyni tak dle ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl nárok na příspěvek ohledně obou shora uvedených nároků. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 zákona platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvků. Splatnost příspěvků nastala dne 23. 2. 2021, resp. 24. 7. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na předmětné výzvy nereagoval a ničeho neuhradil, byla mu dne 30. 6. 2021 zaslána předžalobní upomínka ohledně nároku 1 a dne 13. 9. 2021 ohledně nároku 2, s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání. Žalovaný po zaslání předžalobní upomínek neuhradil ničeho. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje uhradit ohledně nároku 1 dlužnou částku ve výši 9 140 Kč, která se skládá: a) Ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (dle ust. § 2 odst. 1, písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 65 Kč), tzn. 136 dní krát 65 Kč = 8 840 Kč; b) Z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Dále žalobkyně požaduje uhradit ohledně nároku 2 dlužnou částku ve výši 9 270 Kč, která se skládá: a) Ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (dle ust. § 2 odst. 1, písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 65 Kč), tzn. 138 dní krát 65 Kč = 8 970 Kč; b) Z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný do dne podání žaloby na požadovaná plnění neuhradil ničeho, přestože byl předžalobně upomenut. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dopisy ze dne 9. 12. 2020 a 10. 5. 2021 byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu [obec] [anonymizována dvě slova] s odůvodněním, že z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, vyplývá, že vozidlo [registrační značka] jehož je žalovaný provozovatelem/vlastníkem, nebylo v obdobích od 9. 6. 2020 do dne 22. 10. 2020 a od 23. 10. 2020 do dne 9. 3. 2021 pojištěno s tím, že předpis příspěvku za tato období činí 8 840 Kč ohledně prvního nároku a 8 970 Kč ohledně druhého jmenovaného nároku. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 60 dnů od doručení výzev s tím, že pokud budou nároky zaplaceny v této lhůtě, nebude žalobkyně požadovat náklady na mimosoudní uplatnění ve výši 300 Kč (předmětné výzvy). Žalovaný byl opětovně vyzýván žalobkyní k úhradě příspěvků do garančního fondu dopisy ze dne 18. 3. 2021 a ze dne 11. 8. 2021, tentokrát již včetně nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku (řečené upomínky, doručenky). Dopisy ze dne 30. 6. 2021 a ze dne 13. 9. 2021 byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky příspěvku do garančního fondu ohledně uvedených nároků (předžalobní upomínky z tohoto dne, záznam o podaných zásilkách). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla byl povinen dle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, mít uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalovaném, aby případně v rámci své procesní obrany vymezil rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátil. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaný byl v řízení zcela nečinný. Žalobkyně tak dle názoru soudu unesla důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalovaného v dané věci. Naproti tomu v řízení ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by v obdobích od 9. 6. 2020 do 22. 10. 2020 a od 23. 10. 2020 do 9. 3. 2021 splnil svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení zák. č. 168/1999 Sb. (mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Žalobkyně v souladu se zák. č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla a o úhradu jej rovněž upomínala. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by v prodloužené zákonné lhůtě 60 dnů od doručení výzvy svou povinnost k úhradě zákonného příspěvku splnil či že by prokázal, že na jeho straně nebyla dána povinnost k úhradě tohoto příspěvku. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a v souladu s § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 18 410 Kč, která sestává z částky 9 140 Kč jakožto zákonného příspěvku vyplývajícího z nároku 1 a nákladů vymáhání (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb., § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.) a z částky 9 270 Kč jakožto zákonného příspěvku vyplývajícího z nároku 2 a nákladů vymáhání (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb., § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 140 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení a k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 270 Kč od 25. 7. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.) ve výši 1 089 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t.) v