27 C 217/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne 24. 3. 2022 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 92 472 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Žalobkyně svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje z ust. § 4 odst. 1 zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ust. § 4 odst. 6 zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvy dne 8. 10. 2020 a dne 30. 10. 2020 a tyto byly doručeny dne 23. 10. 2020, resp. 14. 11. 2020. Žalobkyně se dále vyjádřila v tom smyslu, že, při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ust. § 15 odst. 1 až 3 zákona. Žalobkyně takto zjistila, že nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby provozovatel neměl v období ode dne 7. 9. 2019 do dne 31. 12. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Předmětné vozidlo tak bylo nepojištěno 116 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo (dále pouze„ nárok 1“). Žalobkyně shora uvedeným postupem dále zjistila, že žalovaný neměl ohledně stejného automobilu ani ode dne 1. 1. 2020 do dne 23. 8. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Předmětné vozidlo tak bylo nepojištěno dalších 236 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo (dále pouze„ nárok 2“). Žalobkyni tak dle ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl nárok na příspěvek ohledně obou shora uvedených nároků. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 zákona platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvků. Splatnost příspěvků nastala dne 22. 12. 2020 (nárok 1), resp. 13. 1. 2021 (nárok 2). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na předmětné výzvy nereagoval a ničeho neuhradil, byla mu dne 1. 2. 2022, 13. 12. 2021 zaslány předžalobní upomínky ohledně obou uvedených nároků, s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání. Žalovaný po zaslání předžalobních upomínek neuhradil ničeho. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje uhradit ohledně nároku 1 dlužnou částku, která se skládá: a) Ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (dle ust. § 2 odst. 1, písm. q) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 261 Kč), tzn. 116 dní krát 261 Kč = 30 276 Kč; a dále b) z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Dále žalobkyně požaduje uhradit ohledně nároku 2 dlužnou částku, která se skládá: a) Ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tzn. dle stejné sazby 236 dní krát 261 Kč = 61 596 Kč; a dále b) z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný do dne podání žaloby na požadovaná plnění neuhradil ničeho, přestože byl předžalobně upomenut. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dopisy ze dne 8. 10. 2020 a 29. 10. 2020 byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů s odůvodněním, že z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, vyplývá, že vozidlo [registrační značka] jehož je žalovaný provozovatelem/vlastníkem, nebylo v obdobích od 7. 9. 2019 do dne 31. 12. 2019 a od 1. 1. 2020 do dne 23. 8. 2020 pojištěno s tím, že celkový předpis příspěvku za tato období činí 30 576 Kč ohledně prvního nároku a 61 596 Kč ohledně druhého jmenovaného nároku (ohledně nároku 1 včetně poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek). Žalovaný byl vyzván k úhradě do 60 dnů od doručení výzev (zjištěné údaje o vozidle, kupní smlouva ze dne 6. 9. 2019, předmětné výzvy). Žalovaný byl opětovně vyzýván žalobkyní k úhradě příspěvků do garančního fondu dopisy ze dne 28. 1. 2021, 26. 2. 2021, 11. 2. 2021 – zde již včetně nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku (řečené upomínky, doručenky). Dopisy ze dne 13. 12. 2021 a 1. 2. 2022 byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky příspěvku do garančního fondu ohledně uvedených nároků (předžalobní upomínky z tohoto dne, záznam o podaných zásilkách). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla byl povinen dle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, mít uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalovaném, aby případně v rámci své procesní obrany vymezil rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátil. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaný byl v řízení zcela nečinný. Žalobkyně tak dle názoru soudu unesla důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalovaného v dané věci. Naproti tomu v řízení ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by v obdobích od 7. 9. 2019 do dne 31. 12. 2019 a od 1. 1. 2020 do dne 23. 8. 2020 splnil svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení zák. č. 168/1999 Sb. (mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Žalobkyně v souladu se zák. č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla a o úhradu jej rovněž upomínala. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by v prodloužené zákonné lhůtě 60 dnů od doručení výzvy svou povinnost k úhradě zákonného příspěvku splnil či že by prokázal, že na jeho straně nebyla dána povinnost k úhradě tohoto příspěvku. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a v souladu s § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 92 472 Kč, která sestává z částky 30 576 Kč jakožto zákonného příspěvku vyplývajícího z nároku 1 (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. q) vyhl. č. 205/1999 Sb.), částky 61 896 Kč jakožto zákonného příspěvku vyplývajícího z nároku 2 (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. q) vyhl. č. 205/1999 Sb.) a částky 600 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek za oba uplatněné nároky (§ 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.). Dále vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 276 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 61 596 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 700 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 92 472 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 240 Kč ve výši 3 200,40 Kč Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů ří