27 C 243/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne 1. 6. 2022 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 9 696 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon). Žalobkyně zjistila, že nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze vozidlo), je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, přičemž žalovaná coby provozovatel neměla ode dne 21. 6. 2021 do dne 26. 7. 2021 (36 dní) k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyni tak dle ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl nárok na příspěvek. Žalobkyně odeslala žalované výzvu k zaplacení příspěvku dne 25. 10. 2021 a tato byla doručena dne 9. 11. 2021. Splatnost příspěvku nastala dne 8. 1. 2022. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 9 696 Kč, která se skládá: a) ze základu příspěvku (příslušná denní zákonná sazba dle ust. § 2 odst. 1, písm. q) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 261 Kč), tzn. 36 dní krát 261 Kč = 9 396 Kč; b) z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaná do dne podání žaloby na dlužnou částku neuhradila ničeho, přestože byla předžalobně upomenuta. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dopisem ze dne 25. 10. 2021 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů s odůvodněním, že z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, vyplývá, že vozidlo [registrační značka] jehož je žalovaná provozovatelem/vlastníkem, nebylo v období od 21. 6. 2021 do dne 26. 7. 2021 pojištěno s tím, že předpis příspěvku za toto období včetně nákladů na mimosoudní uplatnění činí 9 696 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě do 60 dnů od doručení výzvy (zjištěné údaje o vozidle, předmětná výzva, doručenka). Žalovaná byla opětovně vyzvána žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu dopisy ze dne 27. 1. 2022, 24. 2. 2022 (řečené upomínky, doručenky). Dopisem ze dne 30. 3. 2022 byla žalovaná vyzvána právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky příspěvku do garančního fondu ve výši 9 871 Kč (předžalobní upomínka, výpis z portálu PoštaOnline). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla byl povinen dle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 1 zákona, mít uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalované, aby případně v rámci své procesní obrany vymezila rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátila. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaná byla v řízení zcela nečinná. Žalobkyně tak unesla důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalované v dané věci. Naproti tomu v řízení ze strany žalované nebylo ani tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by v období od 21. 6. 2021 do dne 26. 7. 2021 splnila svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení zákona (mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Žalobkyně v souladu se zákonem vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel a o úhradu ji rovněž upomínala. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy svou povinnost k úhradě zákonného příspěvku splnila či že by prokázala, že na její straně nebyla dána povinnost k úhradě tohoto příspěvku. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a v souladu s § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. uložil žalované povinnost k úhradě částky 9 696 Kč, která sestává z částky 9 396 Kč jakožto zákonného příspěvku z nepojištěných vozidel (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. q) vyhl. č. 205/1999 Sb.) a z částky 300 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.) ve výši 726 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t.) vše včetně příslušné 21 % DPH. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 6. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.