27 C 253/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne 31. 5. 2022 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 470 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Žalobkyně svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje z ust. § 4 odst. 1 zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ust. § 4 odst. 6 zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvy dne 27. 7. 2020 a dne 2. 12. 2020 a tyto byly doručeny dne 11. 8. 2020, resp. 17. 12. 2020. Žalobkyně se dále vyjádřila v tom smyslu, že, při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ust. § 15 odst. 1 až 3 zákona. Žalobkyně takto zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo 1“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby provozovatel neměl v období ode dne 20. 2. 2020 do dne 21. 5. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Předmětné vozidlo tak bylo nepojištěno 92 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo (dále pouze„ nárok 1“). Žalobkyně shora uvedeným postupem dále zjistila, že žalovaný neměl sjednáno pojištění odpovědnosti k jím provozovanému osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo 2“), ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Vozidlo 2 tak také nebylo pojištěno, a to v období od 25. 6. 2020 do dne 8. 10. 2020 (106 dní) a žalovaný tímto jednáním opětovně porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo (dále pouze„ nárok 2“). Žalobkyni tedy dle ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl nárok na příspěvek ohledně obou shora uvedených nároků. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 zákona platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvků. Splatnost příspěvků nastala dne 10. 10. 2020 (nárok 1), resp. 15. 2. 2021 (nárok 2). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na předmětné výzvy nereagoval a ničeho neuhradil, byly mu dne 15. 3. 2022 zaslány předžalobní upomínky ohledně obou uvedených nároků, s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání. Žalovaný po zaslání předžalobních upomínek neuhradil ničeho. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje uhradit ohledně nároku 1 dlužnou částku, která se skládá: a) Ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (dle ust. § 2 odst. 1, písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., konkrétně 65 Kč), tzn. 92 dní krát 65 Kč = 5 980 Kč; a dále b) z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Dále žalobkyně požaduje uhradit ohledně nároku 2 dlužnou částku, která se skládá: a) Ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tzn. dle stejné sazby 106 dní krát 65 Kč = 6 890 Kč; a dále b) z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ust. § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný do dne podání žaloby na požadovaná plnění neuhradil ničeho, přestože byl předžalobně upomenut. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dopisy ze dne 27. 7. 2020 a 2. 12. 2020 byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě příspěvku do garančního fondu [obec] kanceláře pojistitelů s odůvodněním, že z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, vyplývá, že vozidla [registrační značka] a [registrační značka] jejichž je žalovaný provozovatelem/vlastníkem, nebyla v obdobích od 20. 2. 2020 do dne 21. 5. 2020 (vozidlo 1) a od 25. 6. 2020 do dne 8. 10. 2020 (vozidlo 2) pojištěna s tím, že celkový předpis příspěvku za tato období činí 6 280 Kč ohledně prvního nároku a 7 190 Kč ohledně druhého jmenovaného nároku. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 60 dnů od doručení výzev (zjištěné údaje o vozidle, předmětné výzvy, doručenky). Žalovaný byl opětovně vyzýván žalobkyní k úhradě příspěvků do garančního fondu dopisy ze dne 29. 10. 2020, 10. 12. 2020, 11. 3. 2021 a 9. 4. 2021 (řečené upomínky, doručenky). Dopisy ze dne 15. 3. 2022 byl žalovaný vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužných částek příspěvku do garančního fondu ohledně uvedených nároků (předžalobní upomínky z tohoto dne, záznam o podaných zásilkách). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla byl povinen dle § 1 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, mít uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Bylo tak na žalovaném, aby případně v rámci své procesní obrany vymezil rozhodné skutečnosti a důkazy, kterými by tuto skutečnost vyvrátil. Takové skutečnosti však z obsahu spisu nevyplývají, když žalovaný byl v řízení zcela nečinný. Žalobkyně tak dle názoru soudu unesla důkazní břemeno k prokázání pasivní legitimace žalovaného v dané věci. Naproti tomu v řízení ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by v obdobích od 20. 2. 2020 do dne 21. 5. 2020 a od 25. 6. 2020 do dne 8. 10. 2020 splnil svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaných ustanovení zák. č. 168/1999 Sb. (mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Žalobkyně v souladu se zák. č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla a o úhradu jej rovněž upomínala. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by v prodloužené zákonné lhůtě 60 dnů od doručení výzvy svou povinnost k úhradě zákonných příspěvků splnil či že by prokázal, že na jeho straně nebyla dána povinnost k úhradě těchto příspěvků. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a v souladu s § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 13 470 Kč, která sestává z částky 5 980 Kč jakožto zákonného příspěvku vyplývajícího z nároku 1 (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb.), částky 6 890 Kč jakožto zákonného příspěvku vyplývajícího z nároku 2 (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb.) a částky 600 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek za oba uplatněné nároky (§ 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.). Dále vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 980 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 890 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.) ve výši 1 089 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a