27 C 418/2021-30 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne 16. 7. 2021 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Dle tvrzení žalobkyně je základ nároku tvořen neuhrazenými povinnostmi žalovaného vyplývajícími ze smlouvy o úvěru – kontokorentu, uzavřené dne 9. 12. 2020 jakožto Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] uzavřené stejného dne. Žalovaný řádně neplnil své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy a žalobkyně z toho důvodu následně celý kontokorent zesplatnila k 2. 6. 2021. Žalobkyně celkový dluh žalovaného specifikovala jako jistinu 50 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 165,62 Kč za období od 1. 3. 2021 do 1. 6. 2021, smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč za období od 2. 6. 2021 do 30. 6. 2021, smluvní úrok ponížený v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od 12. 6. 2021 do zaplacení. Žalovaný byl k uhrazení tohoto dluhu vyzván předžalobní výzvou dne 3. 6. 2021. 2. Dne 30. 9. 2021 soudu došlo částečné zpětvzetí žalobního návrhu, kdy žalobkyně uvedla, že žalovaný po podání žaloby platbami ze dne 30. 8. 2021, 4. 9. 2021 a 12. 9. 2021 uhradil celkem částku 3 500 Kč, kterou žalobkyně započetla na žalované plnění v tomto podání uvedeným způsobem. Soud následně usnesením ze dne 2. 11. 2021, č.j. 27 C 418/2021-22 řízení dle zpětvzetí částečně zastavil a vrátil žalobkyni korespondující část soudního poplatku. Usnesení o částečném zastavení řízení nabylo právní moci dne 8. 12. 2021. 3. Soud následně ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když účastníci s tímto souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř., č.l. 11), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z výpisu z účtu žalobkyně je patrné, že na kontokorentní účet žalovaného č. [bankovní účet] byla dne 12. 9. 2021 vložena částka 500 Kč, dne 4. 9. 2021 částka 1 000 Kč a dne 30. 8. 2021 částka 2 000 Kč (Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] předmětný výpis). Z výpisu přehledu čerpání a splácení kontokorentu od 1. 3. 2021 je patrné, že žalobkyně započetla výše uvedená plnění žalovaného na jistinu a upravila svůj nárok na příslušenství ve zpětvzetí uvedeným způsobem. S ohledem na právní posouzení žalovaného nároku (viz níže), soud z dalších předložených listin již skutková zjištění pro nadbytečnost nečerpal (§ 132 o.s.ř.). 5. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. Soud v daném případě vyšel z toho, že žalovaný žalobkyni uhradil dne 30. 8. 2021, 4. 9. 2021 a 12. 9. 2021 celkem částku 3 500 Kč. Soud přitom tuto úhradu považuje ze strany žalovaného za konkludentní uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.), jež se vztahuje ke zbylé žalované částce (ve smyslu částečného zpětvzetí žaloby ze dne 30. 9. 2021). Žalovaný, na něhož přešla procesní břemena, netvrdil ani neprokázal žádné skutečnosti, jež by byly relevantní pro jiný závěr soudu o dané věci (byť byl soudem opakovaně vyzýván), když v průběhu řízení zůstal zcela pasivní a soud proto žalobě (v její zbylé části) zcela vyhověl. S ohledem na shora uvedené soud žalobkyni přiznal žalovaný nárok ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze dne 30. 9. 2021 včetně nárokovaného příslušenství. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná a náhradu nákladů řízení nárokovala pouze ve výši zaplaceného soudního poplatku (po vrácení 140 Kč na základě částečného zpětvzetí žaloby šlo o částku 1 860 Kč). 7. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.